V možnostech asistované reprodukce a umělého oplodnění totiž předhonila lékařská věda právníky. Vždyť přece se žena nakonec může oplodnit sama, pokud k tomu získá čerstvý mužský ejakulát ve zkumavce.
Právníci si třeba stále také nevědí rady s možností otcovství člověka, který je už pěknou řádku let po smrti. A co teprve matka, která ve své děloze donosila cizí vajíčko. Stává se automaticky matkou když své dítě porodila? Nebo má na tohoto potomka právo dárkyně vajíčka?
Řešení těchto problémů nám nabízí antropologie, která se zabývá životem primitivních společností. I když tam není známa žádná moderní technologie manipulace se zárodečnými buňkami, byly mnohé případy oplodnění semenem dárce vyřešeny úplně obyčejným přírodním mechanismem zvykového práva.
Slavný antropolog Claude Lévi-Strauss uvádí třeba zajímavý příklad ze života Samoů ze západoafrické republiky Burkina Faso. V této zemi se dívky vdávají neobvykle brzo, ale každá z nich má ještě před sňatkem milence, kterého si vybere a který je společností oficiálně uznán. Do manželství si pak většinou přináší dítě zplozené z tohoto svazku a toto dítě je novomanželem uznáno za vlastního prvorozeného potomka.
Otcovství po smrti
Samojský muž může mít i vice manželek, ale pokud jej tyto ženy opustí, je zákonným otcem všech dětí, které tyto ženy porodí třeba i později. Toto pravidlo platí I u jiných afrických národů, ale otcovství musí být potvrzeno ještě aspoň jedním pohlavním stykem po porodu.
U některých národů je zase běžné takzvané kolektivní rodičovství. Tento typ rodiny praktikují třeba brazilští indiáni, kde v mnohých osadách žije muž s několika sestrami, nebo dokonce s matkou a dcerou a všechny děti jsou pak společné. Lévi-Strauss byl svědkem toho, že se tyto společnosti otázkou mateřství a otcovství vůbec nezabývají.
Také mnohomužství existuje například v Tibetu, kde vzhledem k tíživé ekonomické situaci má třeba několik bratrů jednu společnou manželku. Všechny děti narozené v tomto kolektivním manželství jsou pak připisovány nejstaršímu bratrovi, kterého všichni nazývají otcem. Ostatní manžele pak děti označují za strýce.
A jak je to s možností otcovství po smrti? Ve Francii proběhlo už několik právních sporů otcovství použitím zmraženého semene dávno mrtvého muže. A přitom otcovství zemřelého je známo již u starých Hebrejů. Všichni přece známe ten případ z Bible, kde zákon dokonce přikazoval, aby mladší bratr plodil děti ve jménu svého mrtvého staršího bratra. Proti tomu se ovšem vzbouřil slavný Ónan, který věděl, že potomstvo nebude patřit jemu. Proto kdykoliv vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka (Gen. 38, 9). V té době pochopitelně nebylo k dispozici zmražené semeno Ónanova bratra Era. Hospodin bohužel za tento reprodukční podvod Ónana zahubil. Inu, neměli vždycky nositelé asistované reprodukce v Hospodinových očích na růžích ustláno. Hospodin byl často ještě přísnější než Parlament České republiky.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
