1. Absence vize a následná ztráta étosu. (Havlova "pravda a láska" se změnila v kult lokálního i globálního pokrytectví.)

2. Listopad proběhl přesně v logice "nové třídy" Milovana Djilase, ale ta se nezbavila návyků slouhovství, nebyla schopna se prosadit a dostává se do autu, což cítí velmi bolestně a snaží se sugerovat sama sobě, že realita je jiná, než jaká je.

3. Ignorováním (a v určitém smyslu i "vyzmizíkováním") role vnitro komunistického odboje z přípravy a průběhu 17. listopadu 1989 byla vytvořena představa o takovém průběhu historických událostí, které člověk disponující kritickým myšlením nemůže uvěřit (a tak se shlukují jen ti, co kritickým myšlením nedisponují).

Absence vize

Havlova "pravda a láska" vzala za své už "humanitárním bombardováním" Jugoslávie, později se změnila v řadu dalších "humanitárních bombardování" (Irák, Libye, Sýrie), "humanitární střílení" na Majdanu za účelem diskreditovat Janukovyčův režim, "humanitární upalování" v Oděse... Ale to není zdaleka tak podstatné, jako fakt, že při letošních "oslavách" naprosto chyběla jakákoli u aktivně vystupujících vize o tom, co dál. Vybíjet se v negativismu vůči tomu, co bylo před 28 a více léty je přiznání ideového a morálního debaklu.

"Nová třída", ale jen frustrovaných slouhů