"Zvučné frázy proti skostnatenému mysleniu a pod. zastierajú len bezstarostnosť a bezradnosť v rozvíjaní teoretického myslenia. Príklad ruských sociálnych demokratov osobitne názorne ilustruje celoeurópsky jav (aj nemeckí marxisti si ho už dávno všimli), že povestná sloboda kritiky neznamená nahradenie jednej teórie druhou, ale slobodu od každej ucelenej a premyslenej teórie, znamená eklekticizmus a bezzásadovosť. Kto aspoň trocha pozná faktický stav nášho hnutia, musí vidieť, že sprievodným znakom veľkého rozšírenia marxizmu bol istý pokles jeho teoretickej úrovne. K hnutiu sa pre jeho praktický význam a praktické úspechy pripájalo nemálo ľudí, ktorí boli veľmi slabo, ba nebolí dokonca ani trochu teoreticky pripravení. Aký nedostatok taktu prejavuje Rabočeje Delo, môžeme usúdiť podľa toho, ako víťazoslávne zdôrazňuje Marxov výrok: "Každý krok skutočného hnutia je dôležitejší ako tucet programov." Opakovať tieto slová v období teoretického zmätku je také isté, ako keby sme pri pohľade na pohrebný sprievod zvolali: "Kiež by ste mali vždy také šťastie!" Okrem toho sú tieto Marxove slová prevzaté z jeho listu o gothajskom programe, kde ostro odsudzuje eklekticizmus, ktorý sa prejavil pri formulovaní zásad: Ak sa už bolo treba spájať, napísal Marx predákom strany, potom uzavierajte dohody na dosiahnutie praktických cieľov hnutia, ale nepripúšťajte kupčenie so zásadami, a nerobte "ústupky" v teórii. Toto bola Marxova myšlienka, ale u nás máme ľudí, ktorí sa v jeho mene usilujú oslabiť význam teórie!
Bez revolučnej teórie nemôže byť ani revolučné hnutie. Nijaké zdôrazňovanie tejto myšlienky nemôže byť dostačujúco silné v čase, keď nadchýname sa najužšími formami praktickej činnosti ide ruka v ruke s módnym hlásaním oportunizmu."
Viz: http://www.ksm.cz/literatura/vladimir-iljic-lenin-co-delat-palcive-otazky-naseho-hnuti-1.-cast.html
Ať i o autorovi myslíme cokoli, byl schopen reálné dění přesně a prozíravě analyzovat.
V přelomových dobách není dobré teorie nikdy dost. Její role je mnohostranná, například v kontextu hnutí žlutých vest by umožnila (vezmu to od nepodstatného k zásadnímu):
1. Lépe požadavky strukturovat, zahrnout všechny podstatné, vyloučit zavádějící.
2. Neustále reflektovat reálnost požadavků, aby se předešlo reakci "na to nemáme, a teď, když jste vzpourou oslabili ekonomiku, už vůbec ne".
3. Přicházet s vlastním návrhem reforem – požadovat jejich projednání, před celým národem odhalit ideovou vyprázdněnost stávajících elit (politické reprezentace), která dělá setrvačnou politiku poplatnou současné globální moci.
4. Umožnit postupný zrod reprezentace hnutí v podobě osob, které jsou schopny mezi sebou komunikovat, kvalifikovanou diskusí odhalovat příčiny názorových neshod, kteří jsou motivování svou ideovou převahou spočívající ve schopnosti stále lépe si uvědomovat, o co jde, a sdělovat to druhým.
To, co v požadavcích žlutých vest nejvíce chybí, je to, že jsou to jen požadavky. Pečlivě sesbírané a – pokud jde o první verzi – celkem dobře vybrané a utříděné. Dalším krokem by mělo být přemýšlení na téma, jakou dobu vlastně prožíváme, v čem je současná doba přelomová, jaký historický problém nyní řešíme.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
