Následující text je určen především mým studentům a kolegům, potažmo celé naší akademické obci. Uvítám, pokud si ho přečte i kdokoli další a zejména pak, pokud na něj bude reagovat. Nemusí si brát servítky, i když to, co píšu, vyplývá z dlouholetých zkušeností a obsahuje převážně pozitivní návrhy, takže by to nemělo nikomu vadit.
Přesto začnu konstatováním, že s diskusí kolem takzvaně "opsaných" diplomových prací (ono totiž v některých případech může jít i o "napsané" práce, ne však autorem, který je uveden, ale na zakázku), jsem neměl dobrý pocit. Z několika důvodů:
- Některé příspěvky problém zlehčovaly a relativizovaly, což v případě důležité součásti vysokoškolského vzdělání není namístě. Ostatně velká účast diskutujících na toto téma nasvědčuje tomu, že pro naši zemi je vysokoškolské vzdělání zaplaťpánbůh stále ještě velmi vysokou hodnotou.
- V Německu měli dva obdobné případy. V březnu 2011 německý ministr obrany Guttenberg (mj. velmi populární politik, ale ani to mu nepomohlo) a v únoru 2013 přímo ministryně školství Schavanová rezignovali z důvodu plagiátorství v jejich pracích. Stalo se to precedentem a pozitivně ovlivnilo náročnost požadavků kladených na absolventa u našich sousedů. – A my bychom měli místo toho tlačit vzdělání k nižší kvalitě, když to je jediné, na čem naše země může stavět svoji budoucnost?!
- Nepovažuji za vhodné hovořit o politizaci v daných kauzách jen proto, že na problémy upozornila současná opozice. K problému je nutné se postavit čelem.
- Projevila se dost velká neinformovanost laické veřejnosti, pokud jde o to, o čem vlastně diplomová práce je.
Pokusím se na připomínky reagovat v obecné rovině a navrhnout řešení, které pomůže studentům, pedagogům, zvýší kvalitu nejen vzdělání, ale i výzkumné činnosti, a které je navíc v souladu s novou koncepcí hodnocení výzkumu. Zkrátka jedná se o příležitost, kterou bychom měli využít.
Předně – na středním stupni studia (magisterském či inženýrském, součástí kterého je i obhajoba diplomové práce) se nepožadují žádné nesplnitelné nároky. Student nemusí prokázat schopnost teoretické práce (jak je tomu na výběrovém doktorském stupni). Musí však – a to je jeden z naprosto zásadních požadavků – prokázat schopnost práce s prameny, tj. shromáždit je, utřídit, osvojit si poznatky v nich obsažené, využít je při výkladu daného tématu, správnou formou se na ně odkázat. Podle mého názoru je to něco, co by měl každý, kdo se honosí vysokoškolským titulem, umět.
Hlavní problém současného studia na vysokých školách je, že studenti dávají přednost vykazování před osvojením. Učí se tak, aby vykázali, že umějí, ale mnohdy z látky nic nechápou, píšou diplomovou práci, aby vykázali, že ji napsali, ale nesnaží se přitom nabýt schopnosti, ke kterým by je psaní diplomové práce mělo vést. V obou případech chtějí jen něco vykázat a "už to mít za sebou", místo toho, aby toužili po nabytí potřebných schopností. Nejedná se o všechny studenty, ale tento neblahý jev je poměrně rozšířen.
Nyní můj návrh na koncepční řešení zabezpečení kvality diplomových prací:
V úvodu každé diplomové práce by mělo být jasně vymezeno, ze kterých prací napsaných na dané téma, daná diplomová práce vychází a v čem posunuje zpracování daného tématu.
Budu velmi konkrétní a ukážu vzor toho, co by mohla z hlediska tohoto požadavku obsahovat:
Na téma ... byly na naší vysoké škole zpracovány tyto diplomové práce: ...
Moje práce bezprostředně navazuje na tyto: ...
Oproti nim posunuje zpracování daného tématu takto ....
Mezi jeho samostatné výkony může patřit například:
- Doplnění a komentování literatury k danému problému, například i s využitím znalosti cizího jazyka, ve kterém se doposud na dané vysoké škole se zdroji nepracovalo (například k penzijnímu systému, chovu králíků apod. rozebrat využitelnost teoretické literatury z hlavních španělských, uzbeckých apod. teoretických časopisů či vědeckých monografií, pokud se danou problematikou zabývají).
- Doplnění a komentování zdrojů k danému problému o nejnovější teoretickou literaturu.
- Aplikace modelu či postupu v určité oblasti v návaznosti na dané téma a formulování závěrů, které z toho vyplynuly.
- Zpracování nových souborů empirických dat standardní metodou, interpretace výsledků.
- Získání empirických dat standardním (uznávaným a používaným) způsobem a prezentace způsobu jejich využití.
Atd. (možností samostatných "krůčků" je mnohem více).
Mnohé z toho se dnes již běžně dělá. Hlavní však je, aby byl tento požadavek důsledně vyžadován. A především – podívejte se na diplomové práce na kterékoli škole. Přes 90 % prací se tváří, že na dané téma ještě nikdo diplomovou práci nepsal, že žádnou z dříve napsaných prací nečetl. To je chyba. Student by se měl podrobně seznámit s tím, jakou práci odvedli jeho kolegové, a vymezit se oproti nim. Posunout poznání o kousíček dál.
Proč se tento požadavek nestal samozřejmostí? Hlavní příčinou je malá efektivnost vědecké a výzkumné činnosti na vysokých školách. Současnými metodami hodnocení výsledků vědecké a výzkumné práce (body v RIV za bibliografizovatelné výstupy, tj. za výstupy zařazené do vybraných databází) jsou akademičtí pracovníci nuceni spíše k vykazování vědecké a výzkumné činnosti než k realizaci té, která by něco přinášela. (Nová metodika může v tomto směru něco změnit k lepšímu, pokud bude správně konkretizována a aplikována.)
Pokud se na nějakém tématu v rámci výzkumné či vědecké činnosti na příslušné vysoké škole intenzivně (a pokud možno i týmově) pracuje a pokud jsou do této práce zapojeni studenti, pak každý vedoucí práce (který je členem příslušného týmu a zejména pak vedoucí tohoto týmu) má poměrně jasnou představu o tom, kterým směrem by mohli studenti při řešení tématu napomoci. A jiná témata by se měla řešit jen výjimečně.
Autor je vysokoškolský pedagog, text je první částí příspěvku na toto téma.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
