Starší, či – pardon – zkušenější – si vzpomenou na funkcionářku z polského filmu "Sexmise"; slovy Svěráka – skvěle nastaveného zrcadla minulého režimu. Ta (funkcionářka), když pochopila, že ji lžou (viděla v televizi, že oznámili její smrt), pochopila, čemu sloužila. Většinou to není tak jednoduché, člověk se strašně houževnatě brání přiznání tomu, že sloužil lži. (zdroj ZDE)

Ale vraťme se k tomu použití rozumu. Šojdrová (europoslankyně, což zní dnes skoro pejorativně, ale nezapomeňme, že je tam třeba i Honza Keller, Káťa Konečná, Honza Zahradil a další) jde za premiérem po té, co se mediálně angažovala v kaze sirotů, jak trpí, jak mají těžké osudy. Člověk by čekal, že má vše zdokumentované, že uvede konkrétní osudy a dá mu nějaký seznam těch nejpotřebnějších, za které přišla orodovat. Jména, dokumentaci. Tak jako to byl Schindlerův seznam, nebo ten, se kterými chodil Nicholas Winton k náckům. Bez toho to prostě nejde.

Ale Šojdrová přišla, po těch svých zásadních a mainstreamem roztrubovaných prohlášeních s prázdnými rukama. Trapas, ne? A teď se narychlo snaží nějaké děti sehnat. Další trapas. Budou to ty, o kterých mluvila? Ty původní "Šojdrové děti" jsou totiž dost dobře zdokumentované. Takže spíše nějaké náhražky. A proč jen ze Sýrie, ale ne třeba z Jemenu, kde děti nejen mnohem víc trpí, ale jsou skutečně i zabíjeny. Další trapas.

Podívejme se, co říká mediální mainstrem (nenechejme se zmást titulky a vloženými komentáři):