Na zahájení „horké volební fáze“ spolkový prezident Alexander Van der Bellen apeloval na občany, aby si uvědomili, že volební den je nejvyšším svátkem demokracie. Vyzval, aby zaujali proevropské stanovisko, které je určující pro budoucnost země a celého kontinentu. Nejde přitom jen o ekonomické otázky a migrace, ale o udržení míru. Návazně vystoupili i představitelé hlavních i menší politických stran, které se účastní voleb, aby vysvětlovali svá stanoviska. Bellen pak v úterý pak kriticky zhodnotil její průběh a zdůraznil, že bylo příliš mnoho zničeno politického porcelánu, takže povolební jednání o nové vládě bude krajně obtížné.
Největší pozornost na sebe soustředila vystoupení šéfů tří nejsilnějších stran spolkového kancléře sociálního demokrata Christiana Kerna, ministra zahraničí lidovce Sebastiana Kurze a předsedy Svobodných Heinz- Christiana Stracheho. Tyto strany podle dosavadních průzkumů mají reálnou naději umístit se na prvých třech místech. Lidovci by mohli získat třetinu voličů, sociální demokraté jsou se Svobodnými v relativní rovnováze jedné čtvrtiny. Ostatní současné parlamentní strany, Zelení, liberální NEOS a parta miliardáře Stronacha se pohybují kolem pěti procent.
Politologové poukazují, že i poslední televizní diskuse potvrdily, že pozice lidovců se Svobodnými jsou si blízké to nejen v náhledu na imigrační politiku, ale i postavení Rakouska v Evropské unii. To se týká i vnitropolitických problémů a to zdůrazňováním odpovědnosti každého za svůj vlastní osud, který se nesmí spoléhat jen na státní sociální podporu. Obdobný pohled mají na problematiku vzdělání a odmítají zakládání rodin stejného pohlaví. I když se jasně nevyslovili jaká by byla jejich koaliční politika vše naznačuje, že příští vláda mohla být sestavena z jejich představitelů.
Sociální demokraté vyslovili k této politice lidovců odmítavý postoj a poukazují, že Kurz zřejmě považuje za důležitější svou osobní kariéru než prospěch společnosti. Přitom koalice lidovců s populistickými Svobodnými v minulosti již zavedla Rakouska do mezinárodní izolace. Šéf sociálních demokratů oproti tomu nabízí nový koncept své strany pro spravedlivý daňový systém. Žádá jeho zjednodušení , nezdanitelnou minimální mzdu ve výši 1.500 euro, snížení daní pro zaměstnance i podnikatele a zvýšení minimálních důchodů. Cílem je zachovat zaměstnanost a prosperitu společně s Evropou, stojící na základech základech Svobody, Rovnosti a Solidarity a právního demokratického státu.
Sociální demokraté ztratili svou vedoucí pozici v důsledku aféry svého izraelského šéfporadce Talem Silbersteina, který byl jejich analytikem pro nastávající předčasné říjnové volby. Stalo se tak poté, co byl izraelskými úřady zatčen společně s miliardářem Benym Steinmetzem a dalšími třemi podezřelými osobami. Obviněni byli z praní špinavých peněz, zpronevěry a maření spravedlnosti.
V roce 1969 narozený Silberstein se dostal do vysoké politiky prostřednictvím mírového hnutí a zasadil se o dohody z Osla mezi Izraelci a Palestínci. Úspěšně podílel na volebním boji tehdejšího šéfa Dělnické strany Ehuda Baraka proti současnému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi. Už tehdy byl obviněn z porušení zásad o financování stran, ale podařilo se mu dosáhnout zastavení soudního řízení.
Poté založil poradenské středisko a v letech 2002 až 2006 mimo jiné pracoval jako volební poradce tehdejšího rakouského kancléře Afreda Gusenbauera, který však předčasně odstoupil V roce 2004 působil jako poradce při rumunských prezidentských volbách. V Rumunsku se stal dlouholetým poradcem různých vedoucích politiků a podle tamních justičních orgánů zneužíval svého postavení. Ve spolupráci s miliardářem Steinmetzem se údajně dopustili machinací s pozemky a praní špinavých peněz. Podle protikorupčních úřadů tak vznikla škoda za 160 milionů Euro.
Silberstein byl znám též jako poradce bývalého izraelského premiéra Ehuda Olmerta, který pro korupci rezignoval v roce 2008 a byl odsouzen na šest let do vězení . Od roku 2009 poté fungoval jako poradce současného izraelského premiéra a zakotvil jako šéf poradce rakouských sociálních demokratů.
Rakouská koaliční lidová strana vydala prohlášení, že je otřesena zatčením Silbersteina a žádá objasnění jeho činnosti v sociální demokracii. Největší opoziční strana pravicově populistických Svobodných vyjádřila své rozhořčení a zdůraznila jeho napojení na šéfa sociálních demokratů, spolkového kancléře Christiana Kerna. Žádali tak jeho odstoupení a vyjasnění toho, kolik jeho poradce zneužil peněz daňových poplatníků v Rakousku. Postupně se provalilo, že Silberstein stál za informacemi, které lživě obviňovali předsedu Lidovců z antisemitismu a rasové nenávisti. Poté odstoupil vedoucí sekretariátu sociální demokracie Georg Niedermühlbichler, když předtím se Kern okamžitě distancoval od svého poradce. Zdůraznil, že Silberstein pomluvy rozšiřoval bez vědomí vedení strany prostřednictvím Facebooku.
Celá tato kampaň posílila pozice ambiciozního 31letého předsedy lidovců. Sebastian Kurz nastoupil do voleb s vlastní kandidátkou pod svým jménem s dodatkem nová lidová strana, sestavenou z různých i mimo stranu stojících osobností. Oznámil to poté co jednomyslně grémia lidovců mu předala veškerou moc do jeho rukou jako novému předsedovi strany.
Čtyři dny po odstoupení starého šéfa strany Reinholda Mitterlehnera nezůstal tak z dosavadní konzervativní strany kámen na kameni. Kurzovi nejmladšímu předsedovi lidové strany v stoletých dějinách republiky byly svěřeny veškeré pravomoci. Od sestavení vrcholových orgánů, stanovení její politické linie až po právo veta na tvorbu zemských volebních listin. Vůdcovský princip bude pak zafixován i ve stranických stanovách takže bude silně připomíná její předchůdkyni z třicátých let minulého století představované Engelbertem Dollfussem a Kurtem Schuschniggem. Kurz zdůvodnil nutnost této změny jako jedinou cestu k stabilizaci své strany, která byla neustále oslabována vnitropolitickými třenicemi, kdy během posledních deseti let vystřídala čtyřikrát svého předsedu.
Zřejmě všechno směřuje k tomu, že definitivně skončí panování velké koalice sociálních demokratů a lidovců, která byla typická pro poválečnou druhou republiku. Výjimku pouze tvořila éra sociálního demokrata Bruna Kreiskyho a období v chaosu pod lidoveckým kancléřem Wolfgangem Schüsselem, který s Haiderovskými svobodnými se rozhodl vládnout. V zásadě velká koalice tak sedm desetiletí zajišťovalo stabilitu a neutralitu země. Rozdělila si sféru vlivu a dohadovala se mimo demokraticky vyhlašované pravidla. Postupně tak ztrácela důvěru svých občanů.
Jaké důsledky může mít vládnutí autoritářsky vedené lidové strany po boku s pravicově populistickými Svobodnými, kteří se vydávají za zástupce pracujících vrstev, bude podle politologů jednoznačný úkrok vpravo. Připomínají, že by se mohla zařadit do jedné řady se současným Polskem a Maďarskem.
Jaký vliv na vzájemné vztahy to bude mít s naším jižním sousedem se projeví až ve Vídni bude vytvořena nová vláda. Při předpokládané podpoře Svobodných nelze vyloučit, že budou opět otevřeny některé vzájemné historické problémy vyplývající s transferu německy hovořících obyvatel a náš postoj k využívání jaderné energie.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
