Šedesátník Meuthen si hodlá ponechat mandát poslance Evropského parlamentu v pravicově populistické skupině „Identita a demokracie“ a chce zůstat politicky aktivní i v budoucnu, ale neřekl za koho vlastně mluví. Sám je pod politickým tlakem kvůli vyšetřování jeho darovací aféry a hrozí mu zbavení poslanecké imunity. V rozhovoru pro ARD odmítl, že by s tímto postupem existovala souvislost s jeho nynějším rozhodnutím, které padlo už dávno a bylo výsledkem delšího procesu. Již na podzim oznámil, že se nebude ucházet o post předsedy strany. Političtí pozorovatelé to už viděli jako porážku v mocenském boji proti představitelům křídla a jeho protivníkům v exekutivě strany, především jeho spolupředsedovi Tino Chrupallovi a stranické poslankyni Alici Weidelové. "Abych nezapomněl na Chrupallu, Weidela, Gaulanda, Höckeho, Brandnera, ti budou opravdu rádi z mého odchodu, na kterém pracovali tak dlouho," řekl Meuthen v rozhovoru. S odkazem na durynského zemského šéfa Björna Höckeho jasně vidí jeho opakované „nacionálně socialistické výpůjčky“, které však vždy popíral.

Meuthen vstoupil do AfD v roce 2013 a spolkovým mluvčím se stal v létě 2015 po odchodu spoluzakladatele strany Bernda Luckeho. Nejprve vedl AfD po boku Frauke Petryové, poté s Alexandrem Gaulandem a nakonec s Tinem Chrupallou. Spolkový úřad na ochranu ústavy od roku 2019 začal však prověřovat, zda by měl AfD jako celek sledovat z podezření z pravicového extremismu. V březnu letošního roku projednával správní soud v Kolíně nad Rýnem několik soudních sporů mezi stranou a tuzemskou tajnou službou, zda může sledovat stranu a její dílčí organizace zpravodajskými prostředky. Po odchodu Meuthena ze strany oznámila záměr do ní vstoupit bývalá křesťansko demokratická politička Erika Steinbachová která byla dlouho předsedkyní Asociace vyhnanců a CDU opustila v roce 2017 pro nesouhlas s její uprchlickou politikou