Robert Filgas: Přežije Evropa?

02.08.2015 12:42 | Zprávy

Přečetl jsem si články o novém stěhování národů a řízené invazi uprchlíků z arabských, respektive islámských zemí do Evropy s cílem ji ovládnout, včetně kritických reakcí na tyto články… Tož, co na to říct?

Robert Filgas: Přežije Evropa?
Foto: Archiv
Popisek: Mapa Evropy

Beze sporu to je problém a vážný, který si ovšem podle mě Evropa tak trochu zapříčinila sama nepříliš rozumnou a naivní podporou tzv. „arabského jara“. Je to přeci jen jiná kultura a civilizace, tedy ta islámská či arabská, kde lze liberální demokracii aplikovat jenom stěží nebo spíš vůbec ne. Osvícená monarchie nebo autokracie je myslím pro tyto země mnohem lepší, než totální rozvrat, anarchie, chaos a občanská válka. Totéž platí pro Rusko a samozřejmě pro Čínu. To už Indie je na tom v tomto smyslu lépe, protože ve starověku tam byly vojenské či oligarchické republiky a také zárodky konstituční monarchie v buddhistickém pojetí (takže, minimálně historicky, Indové vědí, o co jde), což v čínské historii najít nelze nebo jenom opravdu stěží. Čínské císařství bylo nejdelším souvislým císařstvím v historii (od 221 př. n. l. do 1912 n. l.). Ještě víc to potom platí pro arabské a islámské země. Těžko chtít zavést republikánskou demokracii tam, kde pro to nejsou historické kořeny, těžko chtít zavést liberální demokracii tam, kde nebyla renesance a osvícenství… To je jako chtít vypěstovat korunu bez kořenů. Američané se o to ovšem neustále snaží. Respektive to je ten vývoz americké demokracie a její nezamýšlené nebo spíš nedomyšlené důsledky. Nefunguje to, ale Američané to stále dělají, protože už jsou úplně mimo realitu, a hloupí Evropané jim v tom pomáhají.

Roger Scruton kdesi vtipně a trefně říká, že Američané už nejsou lidi, ale humanoidi. Což v případě některých hollywoodských a popových celebrit není až tak úplně od věci a nelze se divit některým konzervativnějším zemím a státům, že spolu s kulturní amerikanizací odmítají také politickou amerikanizaci. Míra civilizovanosti a odcizenosti přírodě (realitě) zde, tedy v Americe, dosahuje téměř vrcholu. Záměrně píšu civilizovanosti a nikoli kulturnosti, protože kultura může být i biofilní a ekologická, přírodní. Podle Lévi-Strausse jsou (či spíš už byly) kultury tzv. přírodních národů „studené“ a v tomto smyslu potom ekologické, biofilní, přírodní. Ovšem moderní technická civilizace je bytostně protipřírodní neboli „horká“, to znamená dynamická, evoluční a takzvaně pokroková. A v Americe ona „horkost“ dosahuje svého vrcholu.

Jestli to, co se na Evropu valí, Evropa ustojí nebo jí to nakonec rozvrátí, těžko říct… Příklady z historie jsou více než zřejmé: v upadající římské říši dostával římské občanství kde kdo, tedy i ti, kdo byli dříve pokládáni za barbary, římskou nobilitou se stávali zbohatlíci plebejského nebo barbarského původu (viz Petronius: Satirikon, resp. Hostina u Trimalchiona), římskými císaři se stávali primitivové nebo generálové, mnohdy rovněž barbarského původu (viz Ammianus Marcellinus: Soumrak římské říše), státním náboženstvím se stalo plebejské hnutí, které bylo původně považováno za barbarskou orientální sektu atd. Jistě to bylo v té době pokládáno za pokrok, ale z historického hlediska je to jasná známka úpadku a blížícího se konce, zániku (viz Edward Gibbon: Úpadek a pád římské říše)… Záleží tedy na tom, nakolik je Evropa silná. A totéž myslím platí i pro Ameriku, protože ony výše uvedené příklady z historie platí i pro Spojené státy a možná ještě ve větší míře… V každém případě je ve hře ještě Čína, která má rostoucí vliv v Evropě včetně Česka a jejíž kultura má neuvěřitelnou absorpční schopnost (v tomto smyslu může být příkladem, nikoli ovšem v tom, jak kloubí dohromady komunismus s kapitalismem). Příklad za všechny: z historie víme, že byla dobyta Mongoly, kteří ale byli během jedné generace zcela počínštěni. A tak možná si Číňané nebudou přát rozpad Evropské unie a „nové stěhování národů“, společně s Rusy, zatrhnou. Pokud ovšem Čína neabsorbuje celý euroasijský kontinent včetně Ruska…

Ještě mě napadlo, že tady jde, tedy v hodnocení novodobého „stěhování národů“ a uprchlické „invaze“ do Evropské unie, o střet dvou politických a politologických koncepcí a to „střetu civilizací“ od Huntingtona a „konce dějin“ od Fukuyamy. Tzv. „intelektuálská kavárna“ téměř jednoznačně straní konci dějin a vítězství liberální demokracie, realita bohužel dává za pravdu spíše střetu civilizací a následným konfliktům. Ba dokonce by se dalo říct, že idealistický optimismus či spíš utopismus kavárenských intelektuálů, jedno jestli pražských nebo newyorských, věřících v celosvětové vítězství liberální demokracie, které se snaží svým perem, respektive laptopem spolu prosazovat, způsobuje více zla, než užitku. Ostatně Fukuyama je hegelián a onen zlatý věk liberální demokracie na konci dějin velice připomíná jiný zlatý věk na konci dějin. Jistě, že ten komunistický, který páni kavárníci jen vyměnili či zaměnili. Namísto komunistického ráje na konci dějin mají liberálně demokratický ráj na konci dějin. A to zlé Rusko, a já nevím kdo ještě, jim to kazí a nechce se pozápadnit a amerikanizovat. A tak je třeba jim to vnutit, třeba i násilím, nejlépe pomocí humanitárního bombardování. A co je nejdůležitější, oni v to VĚŘÍ. Víra je sice hezká věc, ale měla by se podle mého názoru korigovat rozumem.

Mimochodem Ukrajina či postaru Malorusko podle Huntingtona patří k pravoslavné (ortodoxní) civilizaci a pod ruskou sféru vlivu a nikoli k západní či euro-americké (katolicko-protestantské) civilizaci a pod americkou sféru vlivu. Geograficky to jistě je Evropa, stejně jako Rusko, ale civilizačně je to jiná Evropa, totiž východní, která kulturně čerpá z Byzance (i když se kulturolog Martin C. Putna ve své nové knize Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity snaží dokázat, že tomu tak není). Takže tahat Ukrajinu do EU je úplný nesmysl a není divu, že se to nesetkává s pochopením ze strany Ruska a také ze strany ukrajinských občanů z východních končin země.

A neobstojí námitka, že Ukrajina je jiné Rusko, jak se snaží dokazovat Putna, respektive, že právě Ukrajina je plnoprávným dědicem Kyjevské Rusi a nikoli Rusko. To je úplně to samé jako argumentovat Velkou Moravou ve prospěch současného Česka či Českomoravska a jeho prozápadní či jiné orientace, když vlastně Velkomoravská říše byla byzantská. To je přece směšný anachronismus. V té době přece ještě nebyly dnešní národy, ale jenom jednolité slovanské moře se svými krajovými a nářečními odlišnostmi… Rovněž současná západní Ukrajina a její kulturní centrum Lvov už nejsou tím, čím byli kdysi za časů kosmopolitního Rakousko-Uherska. Hitler a Stalin, respektive hitlerismus a stalinismus vykonali své. Halič kdysi bývala středoevropská, kdysi to bývala východní výspa střední Evropy a v tomto smyslu potom součást střední Evropy a středoevropské kultury, ale obávám se, že tak tomu už dnes, po půl století sovětizace a postsovětského chaosu, není. Zůstaly už jenom historické kulisy, ale onen kosmopolitní obsah a duch se nenávratně ztratil…

Bylo by sice krásné, kdyby se Ukrajina stala součástí EU a NATO, včetně Krymu, který by Rusko pod nátlakem ekonomických sankcí vrátilo, ale je něco takového možné? Je to reálné? Bylo by krásné, kdyby po Ukrajině vstoupilo do EU a do NATO i Bělorusko, jako další „jiné“, „evropské“ Rusko, samozřejmě po pádu Lukašenkova autoritářského režimu a následné demokratizaci země, ale je něco takového opravdu možné a reálné? O tom, že by se součástí EU a NATO mohlo stát také Rusko, jak neustále doufá a sní současný český prezident Miloš Zeman, dokonce prý v horizontu dvaceti let, myslím není třeba vůbec uvažovat. To jsou delirantní fantasmagorie úplně mimo realitu. Evropa je Evropa a Rusko je Rusko, včetně Ukrajiny a Běloruska.

Jsem sice velký kritik Václava Klause, protože privatizace neměla právní rámec, což je podle Hayeka nutná podmínka fungující tržní ekonomiky (spolu s podnikatelskou etikou založenou na tradičním náboženství či mravu), ale v tomto mu dávám za pravdu. Ukrajinskou krizi zapříčinil Západ a nikoli Rusko. Rusko má sice také svůj podíl viny, protože anexe Krymu je bezprecedentní a protiprávní, ale tou prvotní příčinou je nereálná snaha učit z Ukrajiny součást Evropské unie a Severoatlantické aliance, respektive přetáhnout ji na svou stranu, tedy na naši západní stranu, což Rusko nutně chápe jako vměšování do svých záležitostí. Stejně tak je nesmyslná americká snaha zabezpečit Pobaltí a Polsko proti možné ruské agresi, protože o to Rusku vůbec nejde. Lépe by bylo zabezpečit pravoslavnou jihovýchodní Evropu a tamního trojského koně, totiž krachující Řecko… Jsem sice velký ctitel Václava Havla, ale nikoli nekritický, nikoli zbožňovatel. Rovněž mu, tedy Václavu Klausovi dávám za pravdu v tom, že „havlismus“ je ideologie a kavárníci jsou idealisté a utopisté srovnatelní s idealisty a utopisty komunistickými. Je to ismus a víra. Zlatý věk či pozemský ráj, jedno jestli komunistický nebo liberálně demokratický, je mýtus, a to mýtus náboženský nebo přesněji řečeno kvazi-náboženský.

Kultury jsou horké nebo studené, tak jako války. Ve studených válkách nikdo neumírá, alespoň tedy ne přímo na bojišti, tak jako na bojištích první nebo druhé světové války. Studené kultury zase, na rozdíl od těch horkých, přežívají, protože horká kultura dříve nebo později narazí na přirozené a přírodní hranice, které jsou pro ni takříkajíc osudné. Nelze totiž mít neomezený pokrok nebo neomezený hospodářský růst tam, kde planeta země i její přírodní bohatství má své hranice. Stejně tak nelze donekonečna zdokonalovat technickou civilizaci a odcizovat tak člověka přírodě, protože prostě člověk je produkt evoluce přírody a příroda je jeho primární životní prostředí, ačkoli se člověk moderní technické civilizace tváří, že přírodu nepotřebuje, že se bez ní obejde. Neobejde. Studené kultury dokážou přežít, protože se nevyvíjejí. Horké kultury zanikají, protože vyčerpají své přírodní a přirozené zdroje, protože jsou až příliš energeticky náročné. Rozdíl mezi studenými a horkými kulturami je také v tom, že studené kultury mají svůj zlatý věk či pozemský ráj v minulosti a jakýkoli pokrok nebo změna daného řádu je hodnocena negativně, kdežto horké kultury mají svůj zlatý věk nebo pozemský ráj v budoucnosti, za kterým se ženou. Tohoto cíle, ideálu sice nikdy nedosáhnou, ale zdokonalují se, respektive vyvíjejí se a po dosažení vrcholu hynou. Poté přežívají už jenom jako součást kulturní historie, tak jako svět antického Řecka a Říma.

Michael Foucault má text s názvem, Je třeba bránit společnost a já bych to parafrázoval v tom smyslu, že je třeba hájit naši kulturu a to tak, že o ni budeme pečovat a rozvíjet ji, že ji budeme pěstovat, v duchu latinského významu slova cultura. Snad ještě není pozdě a naše kultura ještě nevydala své poslední plody. Snad ještě nejde o „podzim novověku“, abych parafrázoval Johana Huizingu. Snad ještě můžeme zachránit, co se dá. Dějiny neskončily a zcela jistě hned tak brzy neskončí, a liberální demokracie nezvítězila jednou provždy ani se nestane celosvětovou, globální, ale snad ji můžeme uchránit sami pro sebe.

Cato starší se proslavil svým výrokem: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Nemohu než parafrázovat to výrokem: „Ostatně soudím, že Evropa musí být zachráněna.“ Navzdory iluzi konce dějin.

Autor je filosof

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: O školách budoucnosti

12:26 Petr Hampl: O školách budoucnosti

Denní glosa Petra Hampla