Robert Troška: Česká televize? Změna nutná

Dnešní Česká televize řízená generálním ředitelem Petrem Dvořákem, bývalým ředitelem televize Nova, je aktivistické médium v rukách novodobých levicových pokrokářů přinášející a propagující genderová, LGBT a jiná témata „moderní levice“ ve zpravodajství a dramaturgické tvorbě. V dramaturgické tvorbě (filmy a seriály) se s touto „nutnou angažovaností“ pojí výrazná eskalace vulgarity a sexuální obhroublosti na úkor autorské invence a slušnosti jako jednoho ze základních pilířů veřejnoprávního média a vede tak ke „glajšajtizaci“ v takovém rozsahu, s jakým se nesetkáváme ani u některých privátních televizních stanic.

Konkrétně se setkáváme s postavami „sympatických homosexuálů“ skrývající svou orientaci (seriál Četníci z Luhačovic), s vulgaritami a a nechutnostmi jdoucí až za hranu vygradovanými na Nový rok ukázkou kopulační inseminační soulože královského páru v dvoudílném filmu o Marii Terezii koprodukovaném Českou televizí, jinými slovy placené námi občany.

Jedná se o zajímavou situaci, kdy se zvyšující se politickou korektností ve zpravodajství a publicistice ČT úměrně za poslední roky pod ředitelováním pana Dvořáka vzrůstá hrubost a vulgarita v dramaturgické tvorbě.

Dalším problémem v České televizi jsou některé dramaturgické skupiny orientované nikoliv na kvalitní tvorbu, ale na úspěšné přidělení a následné vyčerpání finančních prostředků bez ohledu na autorské kvality. Tyto skupiny nemají zájem o kvalitní autory, ale jen o ty „prověřené“ přinášející výše uvedenou angažovanost. Přičteme-li Dvořákovo hlavní hledisko v oblasti dramaturgické tvorby, což je sledovanost, kdy Českou televizi řídí podobně jako privátní TV, nedivme se katastrofální kvalitě dramaturgických pořadů vznikajících právě pod jeho vedením.

Hlavní cíl veřejnoprávních farizejů z ČT je jasný, vychovávat nového „pokrokově myslícího“ diváka formou levicového aktivismu. Proto je reforma ČT naprosto nutná.

A jak dál? V návrzích změn vykrystalizovali tři různé modely (nezmiňuji čtvrtý, tj. stávající katastrofální stav, který vyhovuje současnému vedení ČT):

Privatizace České televize
Zestátnění České televize
Reforma ČT jako veřejnoprávní instituce

Privatizace České televize

Stoupenci privatizace České televize argumentují čistotou finančních toků, které jsou v celé řadě případů i v samotném registru smluv nejasné (začerněné plochy na smlouvách), stávajícím politickým aktivismem a zvýhodněním ČT na úkor ostatních.

Jenže jak by taková „privatizace“ nejspíš dopadla? Je vysoce pravděpodobné, že by Česká televize přešla do rukou jednoho z finančních oligarchů, samozřejmě ne okatě rovnou, ale v delším časovém horizontu s kvalitou odpovídající výši přidělených finančních prostředků dotyčným vlastníkem/oligarchou. Levicový aktivismus by nejspíše vystřídalo povrchní a kýčovité zpravodajství, v dramaturgické tvorbě by nastoupily nekonečné seriály a vyčpělé románky zapadlých autorů. Nová ČT Kavčí hry by tak sloužila zájmům a cílům dotyčného oligarchy nikoliv občanům.

V případě této volby je posun nulový, v oblasti dokumentární tvorby ještě horší než stávající ČT, varianta krajně nevhodná.

Zestátnění České televize

Příznivci argumentují zrušením koncesionářského poplatku, volbou ředitele ČT přímo vybranou skupinou poslanců resp. poslaneckým výborem k tomu určeným. Na první pohled mohou tyto argumenty znít sympaticky, ale u každé státní instituce je problém s její efektivitou resp. provozními náklady. V tomto modelu je také větší „zranitelnost ČT“ coby nezávislé objektivní instituce. Pokud by poslanecká sněmovna měla pravomoc přímého odvolání ředitele ČT, dá se předpokládat, že by vedení ČT vycházelo neúměrně vstříc vládní většině v parlamentu jak ve zpravodajství, tak v publicistice.

Argument se zrušenými koncesionářskými poplatky je také poněkud lichý, poněvadž by nutné finanční prostředky platil stát, ve výsledku zase občané ze svých daní, jen v tomto případě by částku „neviděli“ na pomyslné výplatní pásce.

Reforma ČT jako veřejnoprávní instituce

Dostáváme se k zodpovězení základního dotazu, zda je forma fungování a vůbec existence veřejnoprávního média správná? Odpověď zní ano, poněvadž se jedná o prověřený model s omezenými možnostmi zasahování různých nátlakových skupin, navíc tolik kritizovaný poplatek má jasně sdělit vedení takové instituce, že si je občané platí a instituce, v tomto případě ČT, má plnit funkci nestrannosti a slušnosti.

Fakt, že si veřejnoprávní médium přivlastnila úzká skupina lidí, by neměl vést k mylnému závěru, že model veřejnoprávní televize je špatný. Je možné diskutovat o snížení rozpočtu (výše koncesionářských poplatků) v případě, že se veřejnost shodne na omezení dramaturgické tvorby (nikoliv zpravodajství, publicistiky a dokumentaristiky).

Podíváme-li se na žalostnou úroveň dnešní ČT, leží jeden z hlavních problémů (ne-li klíčový) v personálním obsazení, druhým důvodem je anachronický princip fungování dvou klíčových institucí zásadním způsobem ovlivňující fungování ČT.

Jedná se o

Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (v dalším textu jen „RRTV“) zajišťující dle zákona č.231/2001Sb. dohled nad dodržováním zákona v oblasti rozhlasového a televizního vysílání zahrnující monitorování vysílání a ukládání sankcí. RRTV tvoří 13 členů, které jmenuje a odvolává předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny, a to neprodleně po obdržení návrhu. Funkční období člena Rady je 6 let.
Radu České televize (v dalším textu jen „Rada ČT“) zřízena zákonem č. 483/1991 Sb., jejímž prostřednictvím se „ uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize.“ Rada ČT jmenuje a odvolává generálního ředitele ČT a na jeho návrh ředitele televizních studií České televize, schvaluje rozpočet a závěrečný účet České televize a má kontrolovat plnění rozpočtu České televize a další působnosti.

Rada má patnáct členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna, jsou voleni na funkční období 6 let, přičemž každé 2 roky je volena jedna třetina členů.

I když generálnímu řediteli Petru Dvořákovi končil první šestiletý mandát až 30.9.2017, Rada ČT iniciativně provedla výběrové řízení již na jaře 2017 a dne 26.dubna 2017 zvolila jednomyslně znovu Petra Dvořáka na dalších 6 let.

Je jasné, že Rada ČT nefunguje jako výrazná protiváha současného levicově aktivistického pojetí ČT pod vedením Petra Dvořáka, naopak ho plně podporuje.

Kontrolní mechanismy by proto měla převzít RRTV, která má ve své náplni dohlížení na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací. Již jen představa důslednější kontroly ze strany RRTV vedoucí pracovníky ČT a dramaturgických skupin musela nejspíš notně vyděsit, proto ta nesmírně agresivní reakce na jednoho z možných kandidátů na uvolněné místo do RRTV. Kouzelná situace, kdy se ČT bojí nového člena RRTV, jednoho ze třinácti, který ani nemá pravomoc přímo zasahovat do personální ani administrativně organizační struktury ČT.

Počet členů RRTV a Rady ČT je velice nízký, připočteme-li možnou „ovlivnitelnost“ jednotlivých členů určitými zájmovými skupinami, nastává velký problém s výběrem a samotnou transparentností dotyčného kandidáta na post generálního ředitele ČT.

Řešením může být reforma počtu a způsobu výběru členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady ČT doprovázené následně personálními i ekonomickými změnami v samotné ČT.

Jeden z možných modelů nového fungování přikládám k diskuzi. Navýšení počtu členů Rady by mělo být podrobeno veřejné diskusi, předkládám jen jeden z možných návrhů:

V tomto modelu by členy RRTV a Rady ČT byli kromě kandidátů jmenovaných Poslaneckou sněmovnou a Senátem také obyčejní občané, kteří by disponovali plnohodnotným hlasem. Tito občané by byli vylosováni v z různých „košů“ dle sociálního postavení, věku, pohlaví, vzdělání tak, aby míra ovlivnitelnosti při hlasování v Radě ČT a RRTV se přiblížila téměř nule. Samozřejmě by do dotyčného „koše“ byli zařazeni ti občané, kteří by projevili aktivní zájem o členství v RRTV nebo Radě ČT. Pokud by se poslanecká sněmovna neshodla na některých kandidátech do Rady ČT (RRTV) do určitého data, byl by o tento počet navýšen počet losovaných občanů. Výše uvedený model by musel být také podpořen legislativními změnami, nejspíše novelizací zákona č.231/2001Sb. (zákon o RRTV) a zákona č. 483/1991 Sb. (zákon o Radě ČT).

Závěrem lze konstatovat, že sami občané by si měli rozhodnout prostřednictvím svých volených zástupců, jakou podobu očekávají od veřejnoprávní instituce. Stávající model fungování České televize je nevhodný, ČT se dostala pod vliv jedné zájmové skupiny, a proto je potřeba změny, kterou by poslanci měli co nejdříve iniciovat.

Autor je nezávislý publicista a analytik.