Mimochodem, nemám nic proti kritice hráčů i trenéra v médiích, jde dnes zároveň o velký business, ve kterém se točí peníze a mediální pozornost hokeji na druhou stranu jen svědčí a dokládá obrovskou popularitu sportu, ve kterém my Češi patříme ke světové špičce.

Hokejová i fotbalová mistrovství jsou jedny z mála událostí, kdy si naši lidé uvědomují příslušnost k našemu národu. S tím souvisí i někdy až přehnaná adorace a upnutí české veřejnosti na konečný výsledek utkání. Ano, výsledek je samozřejmě podstatný, ale problém nastává v momentě, kdy hokejové hráče (i fotbalové) si někteří chtějí pasovat do role národních hrdinů. Často jsou následně zklamaní, pokud jejich „hrdina“ odmítne reprezentovat z důvodu odpočinku/ načerpání sil, atd. Následují výčitky v médiích, že nechtěli nebo odmítli přijet, dali přednost financím před reprezentací, atd. Jenže hokejisté jsou úplně normální lidé a jejich priority odpovídají prioritám většinové populace. A jaké jsou hlavní priority většinové populace? Také finanční. Proto se na hokejisty nemáme právo zlobit, jsou to jen lidé.

Je určitě škoda, že příslušnost k našemu národu prožíváme až na výjimky prostřednictvím sportovních utkání v soupeření novodobých gladiátorů. Národ by měly spojovat další události nejen sportovní. Poláci mají řadu národních akcí, kde prožívají národní pospolitost. Ale to je již jiné téma.

Porazili jsme Rusáky, úkol na MS splněn

Vím, tady se budete na mě někteří zlobit a v tomto případě právem, ale ta normalizační doba, kdy tehdy sovětský tým byl symbolem okupantů, ten je často v naší generaci silně pod kůží.