Největším překvapením není samotné vyjádření předsedkyně komise, ale naprosto nulová reakce ze strany vedoucích představitelů zemí, které budou nejvíce „uhlíkovou neutralitou“ postiženy. Nejde totiž jenom o samotnou sumu z rozpočtu EU, do kterého přispívá každá ze zemí EU 1,11% , ale zároveň o nesmírně drahá opatření, která budou muset jednotlivé státy přijmout v průmyslu a energetice. Zatím hrubé odhady mluví o stovkách miliard Kč!
Energetika a dekarbonizace-polykání stamiliard
Energetická soběstačnost je klíčová pro nezávislost každého státu. Jakmile je stát závislý na dodávkách energie, je značně zranitelný. Tento fakt si si uvědomuje americký prezident Donald Trump, proto si nenechá mluvit do energetické soběstačnosti a odráží tvrdě útoky levicových klimatických aktivistů. V EU je situace opačná, státy se násilně zbavují tepelných elektráren, což bude mít za následek energetickou závislost a vyšší ekonomické náklady, které zaplatí daňový poplatník.
První na pranýři v srdnatém boji s klimatickou změnou jsou tepelné elektrárny. Jejich odstavení není vůbec levná záležitost, jejich nahrazení čistě obnovitelnými zdroji není v našich zeměpisných podmínkách možné jak z důvodů ekonomických, tak technických (problém skladovatelnosti energie).
Samotná dekarbonizace nás bude stát stovky miliard korun (jen podle hrubých odhadů!)
EU chce sice přispět částkou 14,6 miliard Kč, což vypadá jako obří číslo, ale ve vztahu k celkové sumě za dekarbonizaci můžeme tuto částku přirovnat ke kalhotkám z celkového ošacení. Doufá-li kdokoliv, že 25% rozpočtu EU bude znamenat větší částku na kompenzace za nadlimitní emise CO2, šeredně se mýlí. Z obřích sum si nejvíce namastí kapsu korporace s programem bezuhlíkových technologií.
Každý rozumný ekonom podpoří obnovitelné zdroje, ale jen ty efektivní s alespoň minimální rentabilitou. Jenže hlavní problém obnovitelných zdrojů v současnosti spočívá ve vysokých nákladech a nízké efektivitě. Proto jedinou alternativou k uzavírání tepelných elektráren je rozšíření stávajících a výstavba dalších jaderných elektráren.
Jaderné elektrárny nespadají podle klimatických aktivistů do kategorie obnovitelných zdrojů, ani premiéru Babišovi se zatím nepodařilo dostat jadernou energetiku mezi obnovitelné zdroje, i když se chlubil úspěchem na posledním summitu spočívající ve vyjmenování jaderné energetiky, což při stávajícím stavu znamená, že výstavba nových jaderných elektráren se u nás výrazně prodraží.
Průmysl a jeho postupná likvidace
Další kapitolou klimatické hysterie je průmysl, kde vedle zákazů nastupují téměř likvidační pokuty. Pokutování za překročení emisí CO2 se stalo v EU velice populárním. Nejvíce na ráně je automobilový průmysl. Boj proti automobilkám ze strany EU a západoevropských elit je naprosto neuvěřitelný. Již v tomto roce nařízené emise 95 g CO2 na kilometr znamenají dosáhnout spotřeby 4,1 l/100 km u benzinových a 3,6 l/100 km u naftových vozů. Boj proti automobilismu a letecké dopravě nabírá v EU nevídaných rozměrů zakazováním vjezdu do některých částí měst, návrhy zdaňování kerosinu a dalšími zákazy a omezeními na jejichž konci stojí občan, daňový poplatník, který tyto výmysly musí platit.
Zákazy automobilismu společně s leteckou dopravou nedávají vůbec smysl, pokud 15 největších lodí na světě znečisťuje životní prostředí více než všechna auta světa. Navíc vysněná elektromobilita dostane státy EU do závislosti na autokratických režimech, jmenovitě pod čínský vliv. Pro výrobu akumulátorových baterií je klíčovým prvkem lithium. Čína dnes kontroluje 60% produkce a zpracování lithia!
Celý problém při násilném zavádění elektromobility spočívá ve lžích a manipulacích ze strany bezuhlíkové lobby a fanatismu klimatických aktivistů. Nikdo nepopírá globální oteplení, ale je kardinální otázka, zda dnešní globální oteplení, které probíhalo za posledních 2000 let nesčetněkrát, je skutečně způsobeno lidskou činností, a hlavně, zda CO2 má ten zásadní vliv.
Klimaskeptici, jejichž názor dnes v diskuzích na oficiálních fórech není vůbec připuštěn, mluví o zvýšené činnosti sluneční aktivity a dalších činitelích. Jde o vědce, kteří jsou v současné době ostrakizováni a umlčováni bez logických argumentů.
Důsledkem klimatické hysterie bude nejen zvýšení energetické závislosti na mimoevropských dodavatelích energie, ale hlavně oslabení průmyslu zde v Evropě a jeho postupné zaostávání za zbytkem průmyslově vyspělého světa. A to je bezesporu ta největší tragédie bezuhlíkového třeštění.
Proto by naše vláda na čele s premiérem Babišem měla na příštím jednání Evropské rady celou bezuhlíkovou neutralitu odmítnout, podmiňovat schválení rozpočtu EU (tzv. víceletý finanční rámec na roky na roky 2021-2027) zařazením jaderné energetiky mezi obnovitelné energie a vyčíslit kompenzace za dekarbonizaci a omezení průmyslové produkce v důsledku překročení nesplnitelných norem CO2. A tyto kompenzace vyžadovat po EU, jinak bezuhlíkové třeštění zaplatí naši daňoví poplatníci.
Robert Troška
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
