Kdo byl I.S. Koněv
Pojďme ale popořádku. Kdo vlastně byl ruský komunista Ivan Stěpanovič Koněv?
V průběhu občanské války v Rusku se přidává k bolševikům a stává se rudým komisařem obrněného vlaku na Transsibiřské magistrále, kde se nejspíš střetl i s českými legionáři. Pokud ano, musel s nimi prohrát, poněvadž naši legionáři ovládli celou magistrálu.
Jenom pro upozornění, rudí komisaři byli v průběhu občanské války v Rusku jedni z nekrutějších vykonavatelů bolševické moci.
Následuje vojenská akademie a podíl za 2.světové války. Mnozí odborníci upozorňují na jeho malé válečnické schopnosti (oproti např. Žukovovi), ale pro nás je podstatné, že Prahu jeho vojska neosvobozují, Praha již byla dávno vyčištěná jednak zapojením Vlasovců (ruských vojáků zajatých německou armádou, posléze bojujících za Německo), kdy se Vlasovci přidali na stranu českých povstalců a jednak v důsledku příměří uzavřeném 8.května 1945 mezi ČNR (zastupovala pražské povstalce) a německou armádou pod velením generála Toussainta.
Rudá armáda pod velením maršála Koněva vjela do Prahy až 9.května 1945, kde již čelila jen fanatickým nacistickým jednotlivcům, nikoliv armádě nebo dokonce organizovanému vojsku!
Jenže tím „pestrý“ životopis věrného komunisty Koněva nekončí. Na podzim 1956 vedl brutální potlačení Maďarského povstání sovětskou armádou, které si vyžádalo přes dva a půl tisíce obětí.
Na jaře 1968 vede zpravodajský průzkum Československa pro případu srpnového vpádu v roce 1968.
Smysl existence pomníku I.S. Koněva?
A nyní se dostáváme k zásadní otázce, proč stále dosud stojí v Praze ostudný pomník věrnému komunistovi, pod jehož vedením tehdejší Rudá armáda v roce 1945 odvlekla do bolševických gulagů nejen zmiňované Vlasovce, ale i tehdejší ruskou emigraci žijící u nás po roce 1918?!
Koněv byl vždy na prvním místě sovětským komunistou a komunistické ideologii vždy věrně sloužil, proto pomník s jeho podobiznou nemá v našich zemích žádné opodstatnění.
Pomník samotný byl postaven v roce 1980 za tuhé normalizace a dnešní jeho obhájci argumentují pietou k zabitým rudoarmějcům na území naší republiky. Jenže pomník oslavuje soudruha Koněva, nikoliv obyčejné vojáky Rudé armády, ať chceme nebo ne, je tato odporná skulptura ztělesněním a oslavou tehdejší komunistické moci, která u nás vládla jako ve své gubernii.
Jednání radnice Prahy 6
A radnice Prahy 6, která pomník vlastní? Prý dodá na dolní část pomníku vysvětlující tabulky v češtině a angličtině a ruštině!
My jsme snad jediná země na světě, která oslavuje formou sochy v nadživotní velikosti příslušníka cizí mocnosti, komunistu, který organizoval přípravu invaze v roce 1968 do naší republiky!
Rozhodnutí o umístění přihlouplých tabulek je samozřejmě trapné a ostudné, ale bylo by nefér kritizovat jen dnešní vedení Prahy 6, která kauzu sochy převzala po předešlých politických reprezentacích. Zajímavý rozdíl nabízí jednání tehdejšího starosty Prahy 6 pana Béma mající koncem 90.let „důležitější politické úkoly“ než vyřešit ostudný pomník a starosty Prahy 1 pana Bürgermeistera, který nechal v roce 1999 sochu komunistického novináře Jana Švermy demontovat a odvézt z dnešního Štefánikova mostu.
Pan Bürgermeister konal i když si byl vědom, že ztratí část politických bodů, pan Bém i jeho předchůdci nikoliv, výsledkem je dnešní stav.
Osud sochy maršála Radeckého
V porovnání se sochou komunisty Koněva působí osud sochy českého vojevůdce z 19.století maršála Radeckého bizarním způsobem. Jeho socha umístěná od poloviny 19.století na pražském Malostranském náměstí byla po roce 1918 demontována z důvodu symbolu rakousko-uherské monarchie, i když Radecký sám byl českým rodákem a vynikajícím vojevůdcem již za napoleonských a později za první italské války v polovině 19.století.
Bohužel magistrát stále rozhodnutí o umístění sochy maršála Radeckého odkládá a zaznívají výmluvy ve stylu preference pěších na úkor zastavěného prostoru sochou, což je samozřejmě jen výmluva těch, kteří tam sochu našeho slavného vojevůdce Radeckého nechtějí.
Jak dál?
Podle mého názoru by se socha Koněva měla co nejdříve demontovat a na jejím místě může vzniknout pietní místo popř. sousoší připomínající oběti 2.světové války, nejenom Rudoarmějce, ale i naše odbojáře, kteří byli popraveni v nacistických vězeních a koncentrácích i jako památku obětí zavražděných v posledních dnech 2.světové války v Praze.
Oproti tomu socha maršála Radeckého by se měla vrátit zpět na své místo na Malostranské náměstí, jak o to již řadu let usiluje iniciativa Spolek Radecký.
Robert Troška
Převzato z blogu autora.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
