1. Korupce médií a manipulace veřejným míněním

Německý novinář Udo Ulfkotte, ve kterém se hnulo lidské svědomí, se rozhodl odkrýt praktiky manipulace veřejným míněním a politickým děním americkou CIA. Jeho počin lze srovnat s odhalením činnosti amerických výzvědných služeb Američanem Snowdenem. Pravdivost odhalení pana Udo Ulfkotteho lze mít za potvrzenou řadou událostí z nedávné minulosti i přítomnosti, které nesou jasný rukopis této organizace. Tento německý novinář měl podle svých slov na pokyn „velmoci“ záměrně šířil lži, které měly za cíl vytvořit žádoucí, nepravdivý obraz veřejného mínění odlišný od reality.

Videozáznam jeho prohlášení s českými titulky o špinavých hrách agentů „velmoci“, kteří manipulují veřejným míněním cílenými dezinformacemi, je ZDE. Editovaný přepis českých titulků videozáznamu je ZDE. Z hlediska pochopení aktuálnosti a závažnosti celého problému se vřele doporučuje, aby čtenář na tomto místě opustil tento text a vyvolal si alespoň nabízený přepis českých titulků. Tento přepis by měl pozorně přečíst nebo toto video zhlédnout každý, kdo sleduje televizi, čte tištěné noviny, poslouchá rozhlas a vytváří si a šíří názory na politické dění. Zvláště pak novináři a redaktoři, kteří ovlivňují veřejné mínění občanů i politiků a ostatních příslušníků státního aparátu s rozhodovací mocí; rovněž různí vědečtí a pedagogičtí pracovníci, kteří opírají věrohodnost svých často nepochopitelně scestných názorů o své vědecké tituly, dále studenti a ostatní mládež, demonstranti a všichni diskutující k citlivým politickým tématům, kteří si vytvářejí a jakkoliv šíří své názory. Pokud tito lidé nebudou beznadějně v zajetí svých psychologických bariér a předsudků, a nejsou „koupeni“, zjistí, jak bezostyšně, egoisticky a nebezpečně je jejich vědomím manipulováno těmi, jejichž cílem není jejich blaho, ale vlastní prospěch bez ohledu na škody ostatních, a to i za cenu jaderné války.

Nutno předpokládat, že takto deformovanými médii jsou ovlivňováni i naši politici, pokud je CIA nezpracovává přímo, stejně jako novináře a média. Jistě by bylo zajímavé zjistit, na jakéže to zahraniční cesty jezdí naší poslanci, senátoři a ostatní politici. (Mnozí si jistě vzpomenou, že v kritické době sestavování poslední, Sobotkovy vlády předseda parlamentní strany KDU-ČSL místo účasti na koaličních jednáních odjel na stáž na pozvání amerického ministerstva zahraničí.) Lze se potom divit, že např. většina našich politiků ignoruje stále sílící hlas občanů, chová se v souladu s postoji a direktivami EU, a ta v souladu se zájmy USA? To přesto, že tato politika je pro nás i celou Evropu sebevražedná? Ponecháme-li stranou Afganistan, tzv. Arabské jaro, Irák a Sýrii, pak je tato instituce spojována s Kyjevským majdanem, i s pádem naší vlády Petra Nečase, kde pravým důvodem zdá se bylo zrušení výběrového řízení na dostavbu elektrárny Temelín, pro kterou Američané tvrdě prosazovali svoji firmu Westinghouse. V současné době se údajně znelíbil náš prezident Miloš Zeman, což vyústilo v „minimajdan“, který zneuctil vzpomínkové akce 17. listopadu 2014, přičemž okolnosti nasvědčují tomu, že byl v režii americké ambasády v Praze. To ovšem není jediný příklad ovlivňování politického dění u nás ambasádou USA i samotným velvyslancem. Podobně je dnes v hledáčku maďarský premiér Viktor Orbán, kterého se Američané snaží přinutit k poslušnosti, mimo jiné též kvůli zakázce na jadernou elektrárnu.

2.  Ekonomické vraždy a my

Je v zájmu každého, aby věnoval plnou pozornost videu Přiznání lovce ekonomik, nebo alespoň přepisu českých titulků, prověřil své dosavadní názory na politickou situaci a nebál se pod tíhou faktů přemýšlet, své názory změnit a jednat. Názor si člověk vytváří na základě získaných informací. Je třeba neustále připomínat, že je povinností člověka korigovat svůj názor pod tíhou nových informací, jsou-li v rozporu s těmi, na základě kterých si člověk svůj dřívější názor vytvořil.

Označení „ekonomické vraždy“ použil John Perkins, bývalý tzv. lovec ekonomik ve své výpovědi na uvedeném videu.  Přestože video bylo nahráno (Miroslavem Losenickým) již v roce 2011, je stále aktuální, neboť se jedná o problém přetrvávající již mnoho desítek let. Jako zdroj je zde použit i starší článek Jany Ridvanové z roku 2007.