Rostislav Senjuk: Tak co, pitomečkové, už jste spokojení, když máte přímou volbu?

To, co mne ale na prezidentské volbě zaráží, je neuvěřitelná schopnost lidí NEPAMATOVAT si. Přímou volbu prezidenta prosadila nejnenáviděnější a nejmenší dnes ještě stále vládní strana VV. Není asi pochyb, že její expozé na politickém nebi je uzavřenou kapitolou a že sledujeme jen dohořívající cáry arogance a neschopnosti. Nicméně jsme tleskali a jásali, že nechutné tahanice při volbách předchozích hlav (včetně té Havlovy) jsou u konce. Nikomu ale nedošlo, že celý právní řád ani politická ani společenská kultura není a nebyla připravena na přímou volbu prezidenta. Populistické plácnutí do vody „přímou volbou“ nebylo následováno dopracováním postupů a příslušných nejen právních norem. Prostě jsme zas jednou zajuchali nad naprostou nesystémovou volovinou, hlavně když se něco děje. Proč kupříkladu při přímé volbě prezidenta máme mít ještě senát? A nebo si z nás někdo jen dělá srandu a říká nám:

Tak co, demokratičtí pitomečkové, už jste spokojení? Máte svou přímou volbu, ale prezident bude stejná loutka, která si může ukrojit svůj ušmudlaný kousek slávy nějakou sviňárničkou, jako třeba šlohnutím péra, ale jinak se nic nezmění.

A my skutečně pitomečkové jsme, když tohle přežvykujeme a kýváme. A jak je řešen výběr kandidátů? Je skutečně optimální padesát tisíc podpisů? Není to náhodou tak, že jsou ze hry vyautovány veškeré společenské aktivity a i osobnosti a potencionální kandidát je nucen podlézavě a nedůstojně shánět podpisy? A proč právě a jenom parlamentní strany mají právo navrhnout kandidáta bez této obezličky? Ale nám, tupému národu pitomečků, tyto otázky ani na mysl nepřijdou. Vždyť jsme si je nepoložili ani u toho zákona o přímé volbě. Kdysi dávno v jednom škváru kdosi napsal :Po ovoci poznáte je (ten škvár se později začal nazývat Bible). A neplatí náhodou věta opačná? Zákonný paskvil přímé volby vnesla do legislativy amatérská, zakomplexovaná a poměrně všeho schopná parta lidí. A my jako ovce budeme papouškovat, že to je fajn, že máme přímou volbu prezidenta. Není to fajn, je to velký průšvih! Díky tomu amatérizmu se ale nestane prezidentem ten, na kterého by mohla být naprostá většina národa hrdá, ale zase jen ten, kdo čirou náhodou byl v té či oné straně nebo ten, komu se nazajídalo se snížit k žebronění o hlasy. Je to opravdu důstojné postu prezidenta? A pokud by se i v těchto kandidátech někdo takový vyskytl, bude jeho úroveň deklasována právě těmito podmínkami kandidatury. A je opravdu kvalita kandidáta dostatečně prověřena těmito dvěma vlastnostmi: příslušností k právě vládnoucí politické straně NEBO dostatečnou otrlostí shánět nedůstojně podpisy?

Můj osobní názor je, že mi tyto dvě vlastnosti zdaleka nestačí, abych vůbec uvažoval o těchto lidech jako o potencionálním prezidentovi,, natož abych je respektoval jako prezidenty. Tím jsou automaticky deklasováni mimo můj zorný úhel možných životních vzorů. Takže s úsměškem si jen pod vousy konstatuji: Další šašek na hrad!

Bohužel se díky těmto podmínkám nedostane a nedostalo sluchu nikomu z vědecké, společenské nebo kulturní vrstvy, kde bych svého budoucího prezidenta viděl nejraději. A dovedete si představit, že by světoznámý vědec žebral na rohu o padesát tisíc podpisů? Nežebral, bylo by to pod jeho úroveň. To my bychom museli s prosíkem přijít a žádat o to, aby tuto oběť pro národ udělal. Takže nebudeme mít prezidenta Einsteina, ale zase společenského šaška.

Další okruh v oblasti zakrňování mozků projevené zapomínáním národa je historie jednotlivých kandidátů a jejich podporovatelů.

Nikomu, zdá se, vůbec nevadí, že nenáviděný a dnes už i velkou částí opovrhovaný Klaus, podporuje více či méně zjevně pana Zemana na hrad…. Neměl by toto být signál k ostražitosti před tímto kandidátem? A nebo jsme tak slepí a hloupí? A nebo v nás ještě doutná sentimentalita s becherovkovým prognostikem a přehlížíme fakta? Uznávám, že i když byl ojíněn becherovkou, zdaleka argumentačně převyšoval většinu zcela střízlivých novinářů, ale to zas není tak velký problém vzhledem ke znalostem našich novinářů.

A nezapomněli jsem náhodou, kdo dosadil do křesla úřednického premiéra dalšího kandidáta pana Fischera? Nebyl to ten opovrhovaný Topolánek? A skutečně hodnotíme člověka jako kvalitního podle toho, že nic neudělal? To je totiž důvod, proč nic nezkazil! Nic naprosto nic jako premiér za svou jepičí dráhu totiž neudělal. Pečlivě se vyhýbal problémovým věcem a ty odkládal na další již politickou vládu. Proto nám tedy imponuje? Asi proto, že jsme banda flákačů, tak chceme i takového prezidenta? Tomu se mi nechce věřit. A opravdu nám je fuk, že je to Topolánkův pohrobek? Ale na druhou stranu halasně ODS odsoudíme jako zločince, nicméně jejich kůň nám je sympatický. A pak nemáme být pitomečkové!

Mohu pokračovat dál, Jiří Dienstbier. Už jsme si zvykli, že nám kulturu mnohdy i sport určují tradiční rodinné klany: Vondráčková I i II, Brzobohatí, Deylové i Hrušínští se ještě tak snesou. Minimálně se musí ohánět (i když méně, než kdyby začínali od „peaky“) ale ve srovnání s politickými rodinami, které nic nevytváří, ba právě naopak, je to slabý odvar. Co může umět kluk, který v 24 letech vstoupil do politiky a díky svému otci se tam vůbec dostal a dalších 23 let v ní je? To je ta znalost praxe a zkušenost a moudrost zralého člověka? Mně to je k smíchu. Ne k smíchu, k pláči. My nevidíme, jak vypadá stát řízený politiky, kteří nikdy nebyli v praxi? Nemáme to před očima více než dvacet let? Jak říkám, jsme pitomečkové a ovce.

Pan profesor Franz je jiná sorta. Nikdy s nikým nebyl spojován. Nikde se nenamočil a pro velkou většinu nás může být symbolem změny. Budeme volit někoho jiného, než ty, kteří nás už tolikrát podvedli. Výborně. Projevíme svobodu vůle a nejvyšší demokratičnost, jaká je myslitelná. V centru Evropy zvolíme člověka, který bude reprezentovat český národ. Měl by být tedy jeho ideálem, vzorem a cílem. Pana Franze osobně neznám, velmi si vážím jeho odvahy jít do prezidentských voleb, ale bez ohledu na to, co umí, dokázal nebo zná, není a nemůže být pro mne vzorem a ideálem. A argument, že je jiný, než ti ostatní, odmítám. Osobně se mimo území tohoto státu nechci dostat do situace, že budu muset složitě vysvětlovat vnitřní krizi národa a státu, který zvolí za prezidenta člověka, který musel manifestovat svou odlišnost od ostatních právě tímto způsobem.

Pan kníže Schwarzenberg je kandidátem, který sice částečně tyje z minulosti (kancléř oslavovaného prezidenta Havla) , ale v současné době je spíše spícím snílkem, než výkonným politikem. Opět naše rozhodování samozřejmě vybírá optimum. Slušný člověk, určitě by historicky lépe platilo i pro minulého prezidenta, že mnohdy je lépe spát, než mluvit. Ale opravdu víme a známe funkce prezidenta? Opravdu jsme přesvědčeni, že člověk fyzické kondice pana knížete obstojí ve funkci prezidenta, když by se v této funkci (a já to alespoň přímou volbou očekávám) měly funkce a práva prezidenta posílit? Jsem velmi na rozpacích.

Pak tu máme pana bývalého předsedu Senátu PSP ČR, pana Sobotku. Člověk, který nikdy nijak zásadním způsobem nezasáhl do politiky tohoto státu.

Možná dílem proto, že činnost Senátu PSP ČR je jaksi odsunuta mimo přímý zorný úhel sdělovacích prostředků a možná dílem, že se skutečně příliš nikam netlačil. Paradoxně ale na něj nevyplavala žádná špína, kromě té, že je členem ODS a kouří. I to mohou být důvody pro jeho odmítnutí. Jejich váhu budu muset ještě zvážit. Zvláště té první.

S veškerou úctou k dámám, které kandidují na prezidenta, považuji tento Augiášův chlév za naprosto nevhodný pro jakoukoliv ženu, natož dámu. Tím nechci říci, že by dámy neměly své místo v politice. Naopak. Žel Bohu, těch dam v naší politice bylo jak šafránu a vykřičené děvy, které se nyní hrdlí o moc ještě nechutnějším způsobem, než spousta mužů, mne nutí přehodnotit časové hledisko, kdy bude čas na ženu – na místě hlavy státu. Mužský šovinizmus, namítnete. Možná. Možná jen reálný pohled na rozdílné fyzické a tím i psychické vybavení žen a mužů a moje očekávání nejbližší budoucnosti.

Co tedy s tím? Vlastně jsem si odpověděl tak, jak jsem na začátku napsal. Tyto volby ať dopadnou jakkoliv, pro mne osobně nevytvoří žádný vzor ani ideál, který bych tak rád viděl v čele státu. Budu se tedy muset rozhodnout zcela prakticky a akceptovat, i když nerad, realitu toho nesmyslu, což je přímá volba prezidenta. Budu muset vybrat nejméně rozporuplného kandidáta. Dostatečně silného, co nejméně kontroverzního a s co nejméně neznámými proměnnými.

A k tomu Vám i sobě přeji mnoho moudrosti.

Rostislav Senjuk, předseda Strany soukromníků České republiky