Protože společnost si bude hledat dostatečně silné politické skupiny, které její požadavky prosadí. 

Patřím k těm, kteří si také myslí, že je třeba vyššího zdanění nejmajetnějších, a vůbec se nebojím, že dotčení odejdou do zahraničí do nějakých daňových rájů. Evropská unie se snaží a bude se snažit dál tyto daňové ráje pro občany Unie znepřístupnit a národní státy také mohou leccos podniknout.  

Na druhou stranu jsou v každé společnosti střední vrstvy, které zatím nesou největší zátěž dluhové a finanční krize. Střední podnikatelé, malé firmy, rodinné firmy atd. jsou přitom mnohem víc svázány s konkrétním společenským a kulturním prostředím než velké, často nadnárodní firmy. A každé do budoucnosti orientované ekonomice by mělo jít právě o tyto střední firmy, protože jsou místem inovací, vynalézavosti a schopnosti se prosazovat i za velmi obtížných poměrů. Pravda, neoplývají velkým počtem pracovních míst, ale i tady může stát pomoci. 

V poslední době se ukázalo několik základních skutečností, které už nelze obejít žádnou slovní ekvilibristikou vládních činitelů. Zaprvé, plošné zvyšování DPH nevede k ničemu. Daňové příjmy státu se tím nezvednou, v krajním případě dokonce poklesnou, a zadlužování stále roste. A pokud někde stát zoufale vydře nějaké peníze navíc, téměř nic z toho nemá, protože v zásadě neumí dobře hospodařit, není řádný hospodář, jak mu zákony velí. Peníze zpravidla někde zbytečně utratí, nebo mu je někdo šikovně ukradne.  

Stát je nepružný a neefektivní správce financí, o to víc, když má na čele rezortu financí takového ministra, jako je Miroslav Kalousek. Ten se až do krajní meze trapnosti exhibuje v médiích namísto toho, aby se zajímal o jednu základní otázku: jak je možné, že se na ministerstvu obrany po dlouhá léta dělaly obchody, při nichž stát přicházel o stamiliony?