Na prvním místě Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde dožívá špatnýprojekt S-karet, blíží se krach důchodové reformy a evidentně existuje zhoršená situace v rozesílání opět redukovaných sociálních dávek. Na druhém místě Ministerstvo dopravy a jeho nedomyšlené a špatně připravené projekty opravy dálnic, především D1. A konečně například Ministerstvo obrany, které polyká obrovské částky peněz a vyrábí jeden skandál za druhým.  

 

A tak by bylo možné pokračovat dál, ale raději si položme otázku, podle čeho se vlastně posuzují jednotliví adepti na vysoké posty ve státní správě, kterým jsme si zvykli říkat politikové? Podle jejich vztahů mezi sebou, jestli zapadají do hry té či oné mocenské kliky? Nebo podle jejich faktických výkonů na tom či onom postu a jejich přínosu pro občany? Pak bychom si museli přiznat, že není možné, aby tato vláda pokračovala ve stejném složení, pouze s novou premiérkou. Neměla by dostat důvěru v poslanecké sněmovně, minimálně proto, že se podílela na hospodářské recesi a zhoršující se sociální situaci mnoha občanů, která pokračuje a možná se i bude prohlubovat. Na Evropu se přitom nelze, jak už všichni dávno víme, vymlouvat, když například sousední Německo, ale i jiné země trvale prosperují. Proč mezi ně nepatříme? Hospodářská recese není přece žádnou živelnou pohromou jako například povodně.  

 

Česká republika proto nejvíce potřebuje akceschopnou vládu, která může vzejít pouze s co nejrychlejších voleb. Kdokoli tyto volby oddaluje, jedná proti zájmům většiny obyvatel. Jenom stabilní vláda na čele se zkušeným exekutivním politikem a ne jen zkušenou parlamentní političkou, přitahuje do země investory a finanční příspěvky Evropské unie.  

 

Jenom stabilní vláda může zlepšit špatnou pověst země. Rozhlédněme se trochu po světě. Země jakou jsou Brazílie, Rusko nebo Turecko opouštějí mezinárodní investoři, protože se tam prudce zhoršuje politická situace a občané se bouří. Chtějí proto uložit peníze tam, kde je bezpečno. Česká republika dlouho platila za relativně bezpečnou zemi, v níž sice korupce neustále hrozila na všech úrovních, ale současný pád vlády, a pokud co nejrychleji nevznikne nová plnohodnotná vláda, se dříve či později musí odrazit na postoji světových institucí.