Uváděná čísla se dost liší, ale pokusím se o jakýsi přibližný obraz. Ukrajinců je samozřejmě většina, ale Rusů je okolo 20%, na východě Ukrajiny ještě víc, možná až 40%. Jazykově je to asi půl na půl, na východě země převažuje ruština. Ve 13 z 27 ukrajinských regionů je ruština oficiálním jazykem, rovnoprávným s ukrajinštinou. Velká většina Ukrajinců patří k orthodoxní pravoslavné církvi moskevského patriarchátu, menší část k orthodoxní pravoslavné církvi kyjevského patriarchátu. Co do počtu věřících jsou na druhém místě muslimové, kterých jsou asi 2 miliony, a až za nimi pak řecko-katolicky věřící, kterých je asi o polovinu méně. Země je tedy etnicky, jazykově a nábožensky rozpolcená a tato rozpolcenost se zákonitě odráží a bude vždy odrážet v politické oblasti, při každých volbách, v reakcích obyvatel na takové události jako je právě dnes asociační dohoda s Evropskou unií atd.

Z politologického hlediska existují pouze dvě možnosti. Buď se země rozdělí na dvě poloviny, což je z hlediska mírového vývoje v oblasti a také z mezinárodního hlediska zcela nepřijatelné. Země má téměř 46 milionů obyvatel, rozlohu 600 000 čtverečních kilometrů a její poklidné rozdělení, jako tomu bylo v případě například Československa, si ani nelze představit. Nebo se v ní bude postupně vyvíjet nějaká forma federalismu se silnými prvky konsensuální demokracie. To znamená, že dnešní centrální vláda, která byla zvolena se silnou podporou východní části, by musela navázat vážné rozhovory s představiteli všech ukrajinských regionů a hrát roli prostředníka v hledání možných konsensuálních řešení. V tom by mohla pomoci i Evropská unie.