„U nás je totiž hned s prvními slovy soudce jasné, komu fandí, že není nestranný, že má jasno, koho a proč odsoudí. Osobní nesympatie u nás nahrazují důkazy, obžalovaným se slovo neuděluje,a pokud to jde, tak ani jejich advokátům, syčí se na ně, dává se jim najevo, že jsou odpad společnosti, že jsou na místě, kde spravedlnost neexistuje.

U českých soudů je to totiž mnohem častěji černé a bílé. Bohužel tím špatným způsobem. Neboť u nás není soudce a jeho senát bezbarvou dělící čárou, nestrannou a nezávislou autoritou ctící nade vše zákony a řídící se jimi, ať už jsou jejich osobní názory jakékoliv. U českých soudů dost často soudce nezakrývá, že hraje v týmu se státním zástupcem. Nesnaží se ani předstírat, že pro něj zákony, natož pak presumpce neviny něco znamenají. Netají se tím, že hlas veřejnosti a většinových médií je pro něj návodem. Ano, mnozí čeští soudci jsou nezávislí. Na zákonech a morálce, na svědomí.“ To píše Adéla Knapová (viz).

Nejde o ojedinělý výkřik. „Kriminální jednání některých soudců a státních zástupců se projevuje v úniku informací z databází soudů či státních zastupitelství, korupčním jednání nebo manipulací řízení před soudem,“ tvrdí BIS (viz). Slova o justiční mafii pak první vyslovila současná ministryně spravedlnosti, Marie Benešová, následně za své výroky soudně popotahovaná, ale osvobozená. A co poslední kauza soudce Šotoláře, který manipuloval s výpověďmi v kauze Opencard? (viz)