Fiskální pakt nařizuje signatářům, aby státy do svého právního řádu, nejlépe přímo do Ústav, měly zakotvit pravidlo, že by jejich strukturální rozpočet měl být v podstatě vyrovnaný nebo v přebytku. Povolený bude u strukturálního rozpočtu deficit do výše 0,5% HDP dané země. Na to, zda země pravidlo ukotvily v domácím právu či ne, bude dohlížet Soudní dvůr EU. Provinilé zemi by mohl udělit pokutu do výše 0,1% HDP.

Snaha o vyrovnaný rozpočet by měla být klíčovou záležitostí každého státu, každé vlády. Kam vede neúměrné zadlužování můžeme sledovat v reálu na situaci Řecka, Španělska a dalších států EU. Nejdříve se nasekají dluhy, kterými se uplácí voličstvo a následně to končí těžkým vystřízlivěním, mohutnými škrty a neúnosnou nezaměstnaností.

Pokud Česká republika k fiskálnímu paktu přistoupí, vzdá se možnosti mít svůj státní rozpočet plně ve svých rukou. V případě neplnění podmínek fiskálního paktu by nastoupila EU, která by pro náš stát vytvořila rozpočet sama bez ohledu na to, co je potřebné či nikoli.

Fiskálním paktem dáváme Evropské unii do ruky nástroj, kterým může přímo ovládat ekonomiky členských států. Doposud se tak dělo nepřímo formou různých kvót a dotací. Je v našem zájmu, aby náš státní rozpočet tvořil bruselský úředník od svého stolu bez znalosti místních poměrů?