Strana s nejmenším počtem členů je zjevně na konci své cesty. Devítičlenná strana, která by mohla své schůze pořádat ve středně velkém výtahu se postavila vůči svému dosavadnímu předsedovi. Celorepublikový sněm (už samo o sobě toto označení v případě Úsvitu nese silný nádech frašky) de facto svého předsedu a hlavní tvář hnutí sesadil. Skóre hlasování 4:5 spíše vypadá na hokejový výsledek, ale i to hodně vypovídá o osobě Tomia Okamury. Cílem každé strany či hnutí je oslovit širokou veřejnost a zapojit do svých řad co nejvíce lidí, vybudovat stranickou strukturu, která je podhoubím pro úspěšné fungování do dalších let. Pochopitelně za předpokladu, že existuje nosná idea. Okamura své hnutí postavil na jiném principu, na nízkém počtu členů, kteří mu budou zavázáni a tedy se mu nepostaví. Jeho strategie je spíše autoritativní než demokratická, ač do světa hlásal myšlenku přímé demokracie na všechno a snadnou odvolatelnost kohokoli. Dá se říct, že se stal obětí své vlastní ideologie. Byl demokraticky odvolán. Je tedy vcelku legrační sledovat jeho ublíženost a uraženost, když se mu dostalo přesně té medicíny, po které volal. Zde se především ukazuje, jak si ve skutečnosti odvolatelnost politiků představoval. Mělo to platit pro každého, kromě jeho samého. Okamurova slova o puči jsou slova zhrzenosti. Tomio zřejmě podlehl pocitu vlastní důležitosti a nepostradatelnosti. Jeho ego je silně zbytnělé a nedokáže pochopit, že neexistuje člověk, za kterým davy ochotně půjdou ať řekne cokoli. Okamura je v prvé řadě silný populista a zdatný rétor. Věděl, že populismus zabírá, a tak své názory vždy upravoval podle toho, co chtěla veřejnost slyšet. Jenže později si přestal dávat pozor. Jeho přívrženci ještě skousli facku voličům, když po dvou měsících ve funkci senátora řekl, že tohle dělat nechtěl a bude kandidovat na prezidenta. Další faux pas na sebe nenechaly dlouho čekat. Opěvování komunismu, rasistická prohlášení, xenofobní postoje, to vše vedlo k propadu oblíbenosti. Místo sebereflexe přišlo ještě větší přitvrzení v názorech, čímž už začal Okamura nebezpečně sklouzávat k fašismu. Nedivím se, že se ostatní proti němu obrátili. Okamura totiž ztratil soudnost a snad se i začal považovat za vyvoleného vůdce národa. Okamurův pád byl dlouhodobě předvídatelný, nicméně své pidistraně přichystal ještě jedno velké a nemilé překvapení. Úsvit za své parlamentní angažmá zinkasuje od státu celkem 122 miliónů korun. Na devítičlenné hnutí částka přímo závratná. Na jednoho člena cca 3 milióny ročně. Jenže kasa Úsvitu zeje prázdnotou. Dokonce i na zbývajících 60 miliónů, které mají od státu teprve dorazit, už jsou vystavené faktury. Prý byly peníze spotřebovány na předvolební kampaň, PR a provoz hnutí. Jak náročný může být provoz hnutí, které má jen devět členů? Okamura se chlubil, že předvolební kampaň nestála skoro nic. Je tedy na místě se ptát, kam se peníze poděly? Jisté vysvětlení tu je. Okamura svému hnutí vystavoval faktury za svou práci. Chudák, i na Štědrý den podle faktury pracoval celých 18 hodin, obětavec... A co fakturoval? Například aktualizaci webových stránek, PR vystoupení, přípravu materiálů k parlamentní schůzí, atp. Kolik takových faktur na milión Okamura svému hnutí vystavil a zinkasoval? Ono to budí dojem, že Okamura svůj Úsvit jednoduše vytuneloval. Jeho podnikání není tak oslnivé jak tvrdí, některé jeho firmy zanikly se ztrátou, jiné mu vynášejí sotva tři tisícovky ročně. Přesto staví atypický dům v hodnotě nejméně deset miliónů. Upřímně, Okamura převzal ideu přímé demokracie od Popelkovců, název svého hnutí zase od Kohoutovy knihy. Mimochodem, Kohout se po velice krátké době urychleně od Okamurova Úsvitu distancoval. Přišel Okamura vůbec s něčím vlastním? Populismus je znám už od antiky. Ano, využil své popularity coby mluvčího ACK, ale to je tak vše. Pokud Úsvit z politické mapy zmizí, žádná škoda. Objeví se někdo další se stejným populismem. Na ten lidé slyší. Stejně jako u VV, stejně jako u ANO. I Babišovci dříve či o něco později dopadnou stejně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
