Vážení poslanci Evropského parlamentu,

byl jsem na reportáži v Mosulu, bývalém hlavním městě Islámského státu na severu Iráku. Snažil jsem se co nejlépe zachytit radost dětí, které se ve zničeném městě vrací po třech letech do školy. Tu jim zavřeli džihádisté, kteří město ovládali až do loňského roku. Seděl jsem s fotografem a kameramanem AFP v kavárně krátce před naším návratem do Bagdádu. Tehdy moji pozornost na počítači upoutal článek o autorských právech a snaze, aby byla zavedena i pro novináře.

Po pěti letech ve válkou zmítané Sýrii, kde jsem mnohokrát těsně unikl kulce ostřelovače, jsem potřetí od roku 2003 přijel do Iráku. Za více než 40 let v novinářské branži jsem byl svědkem, jak počet novinářů na místě, kde se něco děje, postupně klesá. Rostou přitom rizika, která novináře mohou stát život. Stali jsme se terči a naše výjezdy stojí čím dál více peněz.

Časy, kdy nám stačila bunda, tričko a v kapse nějaký doklad, jsou už dávno pryč. Teď potřebujete neprůstřelnou vestu, pancéřované vozy, někdy i osobní strážce a také pojištění. Kdo všechno tohle platí? Média. A platí hodně.

Navzdory tomu, že platí obsah a posílají novináře, kteří riskují vlastní život, aby vytvořili spolehlivé, komplexní a důvěryhodné zpravodajství, nejsou to oni, kdo z toho profitují. Jsou to internetové platformy, které nemusí zaplatit ani cent. Je to úplně stejné, jako když přijde někdo cizí a naprosto bezostyšně sklidí plody vaší práce. Nic takového nemůžete v demokracii omluvit a není to ani morálně ospravedlnitelné.