Když Velká Británie vstoupila do EU, lačnila po ekonomických výhodách, které plynuly z jednotného trhu, jelikož Evropa rostla silněji než samotná Británie. V současné době EU představuje trh pro 500 milionů lidí a riziko ztráty přístupu na tyto trhy by mohlo být velmi nebezpečné pro Velkou Británii. Většina členů unie se nachází v recesi a stále trpí důsledky hospodářské krize. Velká Británie však vyváží zhruba pět ze šesti vozů do Evropy. Bylo by tomu i tak po jejím vystoupení? Řešením by mohla být dohoda o volném obchodu s EU, jakou má Švýcarsko a Norsko. Otázkou je, zdali by se k ní EU neotočila zády a nepovažovala by ji za „zrádce“.

Další otázkou je, co by se stalo s vnitřními investicemi ve Velké Británii, které pochází z Evropské unie? UK přitahuje více přímých zahraničních investic než kterýkoliv jiný členský stát Evropské unie a téměř polovina peněz proudí právě z EU. Dařilo by se takhle Velké Británii i po odchodu z Evropské unie?

Zátěží jsou i obchodní předpisy, které  ve velkém produkuje právě Brusel. Euro-skeptici tvrdí, že se díky nim zpomalují inovace a podnikatelská dynamika. Steve Hilton, bývalý poradce britského premiéra, si kdysi postěžoval, že 40% času zabere vládě agenda vyplývající z byrokratických požadavků Evropské unie. Odhaduje se, že roční náklady na zapracování předpisů EU vyjdou na £ 7,4 mld. ročně. Británie by si však měla uvědomit, že i po vystoupení z EU bude tyto předpisy povinna dodržovat, bude-li chtít i nadále obchodovat na společném trhu.