My, občané s těžkým zdravotním postižením, jsme ve větší či menší míře závislí na pomoci jiné osoby při zajišťování základní péče o vlastní osobu a samostatnosti.

Základním cílem zákona o sociálních službách při jeho vzniku bylo umožnit všem takto postiženým lidem vybrat si podle svých individuálních potřeb a zájmů pomoc ve vlastní domácnosti, střídavou pomoc v denních zařízeních a v rodině, nebo pomoc zajišťovanou po dobu celého týdne nebo roku ve speciálních zařízeních sociální péče s možností ubytování. Základním prostředkem k dosáhnutí celého spektra sociálních služeb byl příspěvek na péči přiznávaný ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento zákon a jeho prováděcí vyhláška velmi podrobně specifikovaly jednotlivé úkony a podúkony, které žadatel o příspěvek nezvládal bez pomoci jiné osoby a podle toho se stanovoval stupeň, a tím i výše příspěvku. Podmínky pro přiznání příspěvku byly spravedlivé a většina nás žadatelů o příspěvek byla s jeho výší spokojena.

Bývalý ministr Drábek však zřejmě po dohodě s bývalým ministrem financí usoudil, že financování příspěvku na péči je příliš nákladné a nechal zpracovat tzv. šetřící balíček opatření. Tento balíček byl přes naše opakované písemné i ústní námitky přijat většinou hlasů PSP ČR a následně schválen Senátem ČR. Nebylo nic platné, že jsme psali osobní dopisy všem poslancům i senátorům a upozorňovali je na katastrofický dopad těchto opatření.