Pokud jde o jakési  parlamentní zvyklosti, tak lze říci, že „zvyk je opravdu železná košile“,  často napříč  zdravému rozumu. Ony „zvyklosti“ totiž převážně zajišťovaly poslancům stálá, dobře placená místa s tím, že vhozením lístku do urny, se občan stal na další roky naprosto nepotřebným a přehlíženým a de facto si  politici dělali, bez ohledu na občana a stát, co chtěli.  Ony „zvyklosti“ zajišťovaly, že rozkvetla korupce do obřích rozměrů, ničí občany, ekonomiku i stát.

Stále více slyšíme, jak prezident porušuje Ústavu, či se mírněji – pohybuje se na jejím okraji. Na rozdíl od dobře usazených politiků,  začal něco dělat a kdyby to bylo jen odstranění této vlády, udělal pro občany více, než dosud  jakákoli strana.

Koalice hovoří o  zákonech psaných i nepsaných.  Zákony psané se porušují a pokud jsme alespoň trochu ještě demokratickým státem, tak vůle občanů je  v tomto případě  zákon nepsaný – alespoň by měl být, pokud se politici ohánějí demokracií i poslaneckou „většinou.“