Pokud jde o jakési  parlamentní zvyklosti, tak lze říci, že „zvyk je opravdu železná košile“,  často napříč  zdravému rozumu. Ony „zvyklosti“ totiž převážně zajišťovaly poslancům stálá, dobře placená místa s tím, že vhozením lístku do urny, se občan stal na další roky naprosto nepotřebným a přehlíženým a de facto si  politici dělali, bez ohledu na občana a stát, co chtěli.  Ony „zvyklosti“ zajišťovaly, že rozkvetla korupce do obřích rozměrů, ničí občany, ekonomiku i stát.

Stále více slyšíme, jak prezident porušuje Ústavu, či se mírněji – pohybuje se na jejím okraji. Na rozdíl od dobře usazených politiků,  začal něco dělat a kdyby to bylo jen odstranění této vlády, udělal pro občany více, než dosud  jakákoli strana.

Koalice hovoří o  zákonech psaných i nepsaných.  Zákony psané se porušují a pokud jsme alespoň trochu ještě demokratickým státem, tak vůle občanů je  v tomto případě  zákon nepsaný – alespoň by měl být, pokud se politici ohánějí demokracií i poslaneckou „většinou.“

Poslouchám-li  některé poslance, zprava nebo zleva, zaštiťující se Ústavou, stranickou vůlí či usnesením strany nebo „parlamentní většinou“, nikde není slyšet, co by bylo dobré pro tuto zemi a občany, ale co je nebo není dobré pro tu kterou stranu. Naši politici si jaksi zvykli, že tu budou na věčné časy a nikdy jinak, ať se to líbí občanům nebo ne.

Občanovi bude  jedno, kdo je z které strany, pokud napraví nebo zastaví totální devastaci našeho státu a občanů.  Celkem úsměvné je, pokud se  zaštiťují stranou nebo samotnou politikou.  Současná politika jde proti životu občanů, nikoli, aby  šla ruku v ruce s potřebami a vůlí občanů, potažmo státu, což by mělo být na prvním místě jakékoli politiky.

Poslouchám-li výroky některých politických špiček, nabývám dojmu, že se obávají o své kšefty, ale lze cítit i notnou dávku žárlivosti  a závisti. Schopnost se u nás vždy záviděla,  stranická hloupost se nechávala vykvést. Jak mohou stranické špičky, předem odsuzovat a odmítat vládu odborníků, když ještě nebyla sestavena? Jak vědí předem, zda budou schopni či ne? To nerespektují vůli občanů, vyvést naši zemi ze současného marasmu?  Neschopnost jsme poznali na výsledcích celé české politiky. Obavy stran  jsou zcela pochopitelné  - co když to ti odborníci budou dělat lépe a získají větší popularitu, než straničtí kádři?  Pak budou ohrožovat přímo samotné strany – půjde to totiž i bez stran a stranické příslušnosti!  A proto, napříč politickým spektrem, stranické špičky tak řvou. Mohli by se cítit zbyteční a nakonec i  občany nechtění. Teprve nyní se ukazuje, kdo a co je zač a  často v přímém přenosu. A hezké to opravdu není.

Nikdo neví, jak  a co nám odborníci ve vládě dokážou, zřejmě moc šance nemají, ale nebyli by vázáni žádným politickým programem, který je může svazovat a centrální uskupení politiků v různých výborech a  v jednotlivých stranách, je  řídit a nařizovat jim , co který dosazený ministr má či nemá dělat v zájmu strany – tedy nikoli občanů a našeho státu. Nevím, jaký bude Zeman prezidentem, ale pokud se mu podaří tuto vládu zahnat do kouta a přičinit se o její  odchod – udělal pro občany i stát první a důležitý krok. Najednou přímá volba prezidenta nevyhovuje  a uvažuje se, jak ji zase zrušit a dosadit své stranické kádry, vázané na strany, bez kompetencí a jako pouhou figurku .  Zdá se, že vůle občanů  stranám začíná  notně překážet.

Publikováno se svolením vydavateke