Co jiného než nucená práce je totiž ustanovení z tzv. reforem, které vláda předkládá parlamentu a které požaduje, resp. podmiňuje vyplácení podpory v nezaměstnanosti účastí příjemce podpory na tzv. veřejné službě v rozsahu až 20 hodin týdně? Takové nařízení musí být přece protiústavní, jistě je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která v článku 9 jasně říká, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. Taxativně uvedené výjimky nelze ztotožnit s plánovaným využitím institutu veřejné služby.

Vyslovujeme své politování nad tím, že tento pravicový koncept „líných nezaměstnaných" převzaly i některé politické strany, které se chtějí hlásit k levicovému hnutí. Jsme přesvědčeni, že podléhat takovému lacinému populismu je jen vodou na mlýn těm pravicovým populistům, kteří se od vítězství pravice v minulých parlamentních volbách snaží co nejvíce „osekat" sociální systémy. A poté, co se jim to podaří, nepochybně plánují přikročit k jejich privatizaci. V oblasti zaměstnanosti je takovou privatizací snaha převést zprostředkování práce - dosud zajišťované státními Úřady práce - na soukromé agentury. Za násobně vyšších nákladů.

Zavedení institutu nucené práce však především vytváří prostor pro jeho zneužití a pro zlovůli úředníků. Oni budou určovat, zda žadatel o práci bude pracovat a také, kde bude pracovat. Tak se lze snadno dočkat situace, kdy propouštění státní zaměstnanci budou vysláni k tomu, aby např. zametali chodníky před školou, kde předtím učili, či úřadem, kde předtím pracovali. Tato populistická představa o využití veřejné služby povede nejen k šikaně některých uchazečů o práci, ale má sotva co společného s důstojností člověka. I kvůli takovým nestoudným plánům máme v Základní listině práv a svobod článek 10, který jasně pro každého požaduje, že musí být zachována jeho lidská důstojnost. Nutit lidi vykonávat práci, která neodpovídá jejich kvalifikaci, nutit je k práci, kterou si nemohou svobodně vybrat - to není nic jiného než robota pro 21.století!