Už internetový text oproti tištěnému je v nevýhodě, protože se v něm dá obtížněji „listovat“ a tím způsobem jen očima proběhnout celý text a seznámit se tak s jeho hrubým obsahem. Audio a video příspěvky jsou v tomto směru naprosto nevyužitelné.

Má-li nosič informací formu psaného textu, tak na seznámení se s ní spotřebuje čtenář mnohem méně času, než když musí sledovat mnou kritizované nosiče. Navíc jde u textů využít některé techniky rychločtení a pak je úspora času bezkonkurenční.

Autor psaného textu sám obvykle hodlá šetřit svůj čas, a tak je jeho tvorba sevřenější, promyšlenější a také přehlednější. Jestliže používá mluveného slova, je v jeho projevu vždycky hodně „vaty“, čili úseků, které nepřináší žádné informace. V tom smyslu jsou nejhorší rozhovory, kdy tázaný teprve hledá myšlenky a teprve následně formulace, takže se často opakuje. A nakonec – mluvená řeč až na čestné výjimky je nebohatá, ba až prostinká. Při psaní má autor dostatek času užívat pestřejší řeč a tím obohacovat vědomí své i čtenářů o požitek ze sdělovacích možností jazyka. Nemluvě o tom, že vyhledává přesnější výrazy a tím předchází různým výkladům a dokonce nedorozuměním.