Zdůrazňuji hned na začátku, že pokud v textu píšu o národech, či státech, tak vždycky mám na mysli jeho vlivové vrstvy, především ty vládnoucí a další mocichtivce. Stejně jako jejich servilní a snaživé slouhy. „Řadoví“ občané a lid „obecný“ se vesměs chová poněkud jinak a jsou spíše obětí manipulací ze strany prvně jmenovaných. Ale to snad čtenář sám vypozoruje. 

Úvodem dvě myšlenky

Udivuje mě, že i renomovaní politologové, a dokonce vysoce oceňovaní státníci Západu označují vztahy Západu k Rusku za rusofobii. V mých očích obyvatelstvo Evropy i USA, a především jejich mocní se v žádném případě v mě známé minulosti nechovali, a v současnosti už vůbec ne, jako osoby propadající chorobné úzkosti, a doslova paralyzované strachem z Ruska. V mých očích se naopak verbálně projevují, a převážně reálně jednají právě naopak. Takže vztah k Rusku nebude s vysokou pravděpodobností fobií, leč něčím jiným.

Dějiny Ruska spíše ukazují, že tento národ vedl víc obranných válek, než prokazoval agresí. Měl totiž od poloviny minulého tisíciletí spíše přebytek bohatství, takže z toho důvodu mu nebylo zapotřebí anexí. Všechny státy měly, mají a vždycky budou mít na svém pohraničí konflikty se sousedy. Tak i Rusko. Pokud ale přece jenom na sousedy zaútočilo, pak převážně z preventivních důvodů, aby nebylo z jejich strany ohrožováno, kdyby se spolčili s mnohem silnějším protiruským partnerem. Výjimkou jsou snad jen situace, kdy se Rusko snažilo získat přístup k moři. Rovněž často se Rusko zapojovalo do bojů tehdy, když bylo požádán o pomoc, či dokonce k zásahu pozváno, ať již fingovaně či skutečně. Troufám si proto v této souvislosti tvrdit, že kupříkladu SSSR zahájil válku s Afghánistánem „na pozvání“ určité skupiny mocichtivých Afghánců, kteří své choutky zabalily do socialistické ideologie.

Dvě prokletí Ruska formující vztahy Západu k němu

Prvním prokletím Ruska je jeho obrovská rozloha s malým počtem obyvatel, leč s převelikými přírodními zdroji. Tato kombinace vytváří sťav, nutící Rusko vynakládat na svou obranu většinu svých sil. Přesto i za těchto okolností je v neustálém existenčním ohrožení. Proti eventuálním spojeným silám svého okolí dokonce nemá nejmenší šanci. Nelze se proto divit jeho obrovskému jadernému arzenálu a snaze být ve výzbroji stále před eventuálnímu uchvatiteli. Tento stav naznačuje spíše na strach Ruska než na strach z Ruska čili rusofobii. Na tomto místě je bezpodmínečně nutné zdůraznit, že Rusko nikdy nenapadlo nikoho na protější straně glóbu, nemělo a nemá „policejní stanice“ své armády rozesety po celé planetě právě těmi, kteří údajně trpí rusofobií.