Je tomu skoro šedesát let, co jsem jako novopečený inženýr nastoupil do prvního zaměstnání v hlubinném dole na Ostravsku. Jelikož jsem měl specializaci na bezpečnost, tak vím, že už tehdy měl každý důl zpracován tak zvaný Havarijní plán. Ten obsahoval v prvé řadě možné typy důlních havárií. Jeho obsahem pak bylo chování hlavních odborníků dolu v každém jednotlivém typu mimořádné události od jejího počátku až do chvíle, než se ustaví havarijní štáb, který převezme veškerou odpovědnost za likvidaci havárie.

Bezpečnostní složky státu

Občané našeho státu si platí obrovské množství činovníků, jejichž jedinou služební povinností je zajištění bezpečnosti, čti životů a majetku. Počínaje zpravodajskými službami přes armádu, policii, hasiče, po specializované instituce, laboratoře a výzkumné ústavy. Ti všichni mají za povinnost být připraveni, aby nebyli překvapeni. Mimo jiné mají mít zpracovány krizové plány pro každou předvídatelnou, mimořádnou událost ohrožující obyvatelstvo státu. Je to, podle mých pracovních zkušeností jejich prvořadá povinnost.

Politici jsou laici, na otázky bezpečnosti. Jejich počínání a to nejen už při vzniku mimořádné události, ale především předem, musí proto iniciovat odborníci. Je to jejich osobní nejvyšší a především nepřenosná odpovědnost. Společnost si je za tím účelem platí a ne špatně. Tvrdím, že nikoliv vláda, její odborné zázemí má být co nejdokonaleji připraveno na jakoukoliv mimořádnou událost.

Pokud by se takto chovaly vyjmenované instituce, vlastně jejich nejvyšší představitelé, pak by kupříkladu rádoby generál BIS už počátkem ledna navrhl vládě svolání bezpečnostní rady státu, na jejímž zasedání by byla stanovena pravidla a celkový postup pro případ, že koronavirus se přelije do Evropy. V prvé řadě si měli probrat připravený krizový plán a aktualizovat jej na konkrétní situaci. Minimálním výsledkem už tehdy mělo být ustavení krizového štábu. Samozřejmě bez humbuku pro veřejnost, ale o to víc odborně.