Politika prosazování lidských práv je od svého vzniku ideologií poněkud dogmatickou. Pokud ji prosazuje USA, pak ji dokonce považuji za doktrínu demagogickou až podvodnou.
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
Ideologie lidských práv se začala v politice prosazovat ve Francii a v USA po jejich měšťanských revolucích. Proto nejde ani tak o lidská práva, leč ve velké většině o občanské svobody. Měšťácké občanské svobody! Tento vývoj proto odráží historicky politický stav jen jedné konkrétní společnosti, který se promítá v Západní kultuře dodneška. Nejodpornější na politice lidských práv je, že je Západ opět po světě šíří mesianisticky, tak jako šířil křesťanství. Dokonce též někdy „ohněm a mečem“.
Filosofie lidských práv se ve skutečnosti má odvíjet od přirozených práv člověk a jeho společenství. Touto cestou by se dospělo k poznání, že existuje jen jedno přirozené lidské právo. Právo na existenci. Existenci uspokojující potřeby jedince na úrovni své doby. Tedy nezcizitelné právo na život. Na spokojený život ve spravedlivé společnosti sobě rovných. Zmíněný filosofický základ přirozených práv člověka v lidském společenství přináší další zásadní pravidlo. Neexistuje právo bez odpovědnosti. Jinými slovy existuje neoddělitelná vazba mezi právem a odpovědností. Shrnuto. Přirozená lidská práva jsou nezcizitelná a jsou neoddělitelně spojena s povinnostmi.
Ze zmíněného přirozeného lidského práva logicky vyplývají minimálně tři opravdová základní lidská práva, práva společenská a tedy politická, která jsou natolik přirozená, že jsou rovněž nezcizitelná.
Prvním je přirozené právo na mír. Podle teorie, že neexistuje právo bez odpovědnosti by pak mělo platit, že nikdo nesmí jiného nejen nutit k válčení, ale nesmí jinému ani umožnit válčit. Mimo jiné vyrábět za tím účelem prostředky k zabíjení.
Druhým základním právem je onen spokojený život ve spravedlivé společnosti. Opět tady jde i o odpovědnost, celospolečenskou odpovědnost. Ta by měla zajistit, aby nikdo neměl větší majetek a bohatství než potřebuje ke spokojenému životu, obzvláště pokud jsou na planetě lidé, kteří nemají zajištěny ani základní lidské potřeby. Což začíná být velice důležité, pokud chceme udržet existenci lidstva na planetě konečných zdrojů.
Třetím základním lidským právem, rovnajícím se přirozenému, vyplývá pak z teze o rovnosti. Domyšleno do důsledku to znamená, že neexistuje nejen přivlastňování si výsledků práce jiných, ale také nadvláda člověka nad člověkem. Dokonce ani vládnutí nad lidmi. Pak politika by neměla být bojem o moc, ale pouze a jenom správou společenství, tedy jakási forma služby. Participace každého, kdo má zájem je pak samozřejmostí.
Je pro mě dostatečně výmluvné, že zmíněná tři práva se neobjevila v žádné deklaraci tak zvaných základních lidských práv. Ona totiž nejsou základním zájmem mocných dosavadního světa. Čti. Všechna ta vyhlašovaná, deklarovaná a státní mocí údajně chráněná základní lidská práva jsou jenom skrytým nástrojem k ovládání lidské komunity, a ne k ochraně základních životních potřeba a zájmů jejích jedinců.
Liberálové si určitě všimli, že v tomto textu není ani slůvko o svobodě jedince. Nemusí. Jedinec může být svobodný pouze ve svobodné společnosti a tou může být přece jen taková, která bude dodržovat alespoň zmíněná tři přirozená, tedy nezcizitelná lidská práva.
Že to všechno je utopie? Ani náhodou. Pouze ideál, tedy nikdy plně nerealizovatelný stav, o který ale musíme neustále usilovat. Je velice potřebné a bude stále potřebnější se k němu co nejvíce přibližovat. Neválčit, neplýtvat, neovládat. Ve své podstatě nic neuskutečnitelného. A hlavně velice potřebného v současném snažení o snížení uhlíkové stopy celé lidské civilizace.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
