Na vědce je to, podle mého soudu, poněkud zkratovité myšlení. Za prvé není jasné, co to je ten „klasický parlamentní režim“. V myšlení pana profesora to totiž není vůbec vysloveno. Na jedné straně říká, že je to systém, kde ve volbách kandidují demokratické politické strany a v tomtéž odstavci hovoří pouze o klasických politických stranách. Z čehož vyplývá, že jen klasické politické strany jsou, alespoň podle pana Přibáně, jedinými demokratickými stranami, což je naprostý nonsens, řečeno velice slušně. Ve smyslu celého našeho právního řádu Od roku 1993 byly demokratickými stranami minimálně všechny, které až do loňských říjnových voleb kandidovaly v některých volbách v naší zemi. Nechce se mi je počítat, ale jistě jich bylo snad kolem stovky, včetně třeba monarchistů a jiných exotik. A to nemluvím o tom, že jimi byly i ty, které sice nikdy nekandidovaly, ale vykazovaly činnost a byly kompetentním státním úřadem registrovány jako politické strany. To říkám velice ostře a rád bych znal argumenty, které můj názor vyvracejí. V ústavním systému ČR je proto demokratickou každá strana, která není soudně zakázána. Jiný výklad odporuje naší Ústavě, dovoluji si naopak tvrdit já.

A nyní k té klasičnosti parlamentního režimu, jehož konec pan profesor tak přesně určuje. Jelikož Jiří Přibáň označil za konec klasického parlamentního režimu chvíli, kdy byly proraženy klasické politické strany, tak je tím alespoň trochu definoval a lze si vyhodnotit, které to jsou. V říjnových volbách byly jasně poraženy KSČM, ČSSD, KDU-ČSL a TOP09, jež byly ukázkově poraženy. Poněkud nezřetelná je pozice ODS, ale protože je druhou nejsilnější, tak ji osobně za poraženou nepovažuji. Z toho v mém způsobu myšlení plyne, že podle pana Přibáně je koncem klasického parlamentního režimu volební prohra oněch vyjmenovaných stran. K tomu nelze nic dodat a každý čtenář ať si o věci udělá svůj závěr.

Pro mne je základní myšlenkou pana Přibáně, kterou se nám snaží vnutit, tvrzení, že volební prohra vyjmenovaných stran je koncem demokratičnosti celého našeho parlamentního systému. Ta myšlenka se opírá o následující názor pana profesor, cituji: „Tím, že Zeman bezvýhradně převzal fašizoidní politiku SPD a symbolicky přizval Tomia Okamuru na pódium při vítězném prezidentském projevu, fakticky demonstroval konec demokratického étosu a otevřené pohrdání hodnotami, na nichž stála první Česká republika coby ústavní, demokratický a parlamentní režim“, konec citace.

K tomu citátu zatím jediná poznámka. Osobně sice nepovažuji vysokoškolsky vzdělané lidi ve společenských naukách za vědce, ale každý inteligentní člověk by ve svých tvrzeních měl dodržovat nějaká zásadní pravidla. Jedním z nich je nepoužívat nedefinovaných pojmů a už vůbec nezneužívat pejorativních slov, protože jsou pouze a jenom manipulativní. Fašismus je celkem definovatelný pojem a při vší úctě k panu profesorovi silně pochybuji, že by dokázal, že SPD je fašistickou stranou. Tím by totiž nejméně zpochybnil orgány činné v trestním řízení. Takže slovo fašizoidní je pouhou manipulací, spočívající ve vyvolávání negativních konotací, souvisejících s SPD. Tady si dovolím navíc připomenout, že jedním z nezpochybnitelných rysů fašismu je právě vyvolávání davové psychózy používáním podobných manipulací. SPD není a nemůže být fašistickou stranou, protože by byla zakázána. Slovo fašizoidní je nedefinovatelné, manipulativní a tedy pomluvou. Podle mne dokonce žalovatelnou.