Nerovnoprávnost politických stran

Déle než dvacet let je ve spektru politických stan přítomna KSČM, která v něm zaujímá poněkud bizarní postavení. Může vykonávat svou činnost, může být dokonce volena do všech zastupitelských orgánů, leč nesmí se podílet na vládnutí ve státě. Taková pozice je poněkud schizofrenní a nedůstojná skutečného právního státu. Politické strany v solidním právním systému jsou buďto v celé šíři legální, nebo je jejich činnost soudem zakázána. Jiná jejich pozice je čistou diskriminací, politickou šikanou a v neposlední řadě porušováním občanské svobody. Zásadně je povýšením ideologie nad právo.

Kořeny této situace tkví v samotné změně společnostně-politického režimu bezprostředně po 17. 11. 1989. Nově nastupující moc nebyla, bez stávajících úředníků veskrze příslušníků KSČ, nejen spravovat stát, ale ani vytvořit pravidla demokratického politického systému. Za druhé se obávala rizika z okamžitého zákazu KSČ, aby nevznikly nepokoje, či dokonce občanská válka. Za třetí si už vůbec nedovolila svou aktivitu prezentovat jako restauraci kapitalismu, dokonce toho z devatenáctého století, protože by s jistotou ztratila spontánní souhlas s celou změnou.

To byly hlavní důvody, proč komunistická strana nebyla zakázána, ale její ideologie později pouze deklarována za zločinnou. Deklarace jsou vždycky právně nejasné, tvrdím že záměrně, protože je pak věcí dalšího mocenského boje je různě vykládat. Takže nakonec máme ve spektru politických stran komunistickou stranu pod firemní značkou KSČM, která se dokonce někdy prohlašuje za antisystémovou, aniž by přesně veřejnosti sdělila co to je a vedle toho celou škálu protikomunistické agendy od lustračního zákona přes pseudohistorický ústav šetřící minulost až po „Bohumínské usnesení ČSSD“.

Tato celková situace mi příliš připomíná absurdní myšlenkovou dílnu lídra polistopadových změn. A bohužel nejen to, přesvědčuje mne o tom, že určitá část elit politických, či jen aktivně se do politiky zapojujících si v některých situacích rovněž libuje v absurditách. Ne nadarmo mezi nimi převládá cimrmanovský duch, což je pouhé pokračování absurdit Švejka, tentokrát v mírových podmínkách.

KSČM je tedy od svého založení „polostranou“. Z právního hlediska není protiprávní, ale není plně právní, čili jaksi nedefinovaně v neprávním postavení. Neprávnost je jedním z charakteristických rysů dominantně ideologického právního systému. V tom našem jde evidentně o pozůstatek právního myšlení vzniklého za minulého režimu. Pokud by právní systém byl striktně pozitivistický, nepodřízený ideologii, poskytoval by jmenované straně právní prostředky k žalobám za diskriminaci. Řečeno na tvrdo. Bohumínské usnesení ČSSD by mohlo být soudně napadeno a příslušný soud by musel nařídit jeho zrušení. Pokud by zrušeno nebylo, musel by soud sankcionovat ČSSD, až třeba po zákaz její činnosti. Z tohoto úhlu pohledu se nezabývám tím, nakolik taková situace vyhovuje nejvyšším představitelům KSČM, kteří si po celou zmíněnou dobu lebedí ve sněmovně za vysoce nadprůměrné požitky, aniž mají jakoukoliv odpovědnost.