Úvodem jen velmi stručná rekapitulace. Provozování technických a casinových her se od nového roku daní sazbou 35% z obratu bez možnosti uplatnění nákladů. Zákon zavádí povinné přestávky ve hře, registr problematických hráčů a řadu dalších opatření, které podnikání v tomto oboru zcela zásadně zpřísňují. Skutečnost, že řada opatření v praxi ožije až později není vinou provozovatelů a už vůbec ne zásluhou hazardní lobby, ale prostým faktem, že není v silách státu zastoupeném Ministerstvem financí vše řádně zajistit.

Kdo by se chtěl na problematiku hazardního zákona podívat alespoň nezaujatě, došlo by mu, že počet kamenných provozoven bude v následujících letech plošně poměrně kvapem ubývat. Platit nájem, zaměstnance, vybavení, bezpečnostní prvky, daně a další přirozené náklady vedle rostoucího a mnohonásobně levnějšího on-line světa bude skutečně jen pro určitý počet kamenných provozů. A možná na ně budeme za nějaký čas ještě s nostalgií vzpomínat.

Černý hazard? Jen račte

Se znalostí problematiky je sledování mediálního obrazu tohoto odvětví, na hony vzdálenému nějaké nezaujaté žurnalistice, celkem smutné čtení. „Zatočili s hazardem“, „Konec hazardu“, „Vyhnali hazard“, „Hazard skončil“ a tak dále. Vítězoslavné titulky o skoncování „se zlem“ by se daly v podstatě klonovat, pokud se tak už neděje. A člověk by se měl prvoplánově radovat, že po dlouhé noci vyjde jasné a trvale zářící slunce. Má to jeden drobný háček. Hazard nelze vyhnat, nelze s ním zatočit. Hazard je v ekonomickém smyslu slova poptávka po určitých službách a je tak hluboce lidská, že ji žádný politik ani aktivista nedokáže škrtnout, i kdyby si vymluvil plíce.