Nejen nyní, tedy těsně před volbami do Evropského parlamentu, se současnému projektu Evropské Unie nejčastěji vytýká jakýsi deficit demokracie. Ve mně takový argument vždycky vzbuzoval určité pochybnosti, se kterými se chci nyní se čtenáři podělit.

Odpůrci, ale dokonce i příznivci EU se vesměs shodují v tom, že naprosto nedemokratickou institucí EU je její Komise (EK), přesněji kolegium komisařů, kterým se obvykle neřekne jinak než byrokraté a jsou viněni především z nesmyslné úřednické diktatury a podobně. Pokusím se na věc podívat poněkud z jiného úhlu.

Vytváření společných institucí EU

Základ demokratičnosti každé instituce je vytvořen v prvé řadě metodou jejího ustanovení. Pokusím se podívat a při tom současně srovnávat vznik EK se vznikem vlád národních států, především naší ČR.

Předseda EK (vlády) je navržen Evropskou radou, což je soubor prezidentů a předsedů vlád členských zemí EU (prezidentem ČR). Do své funkce je ustaven tehdy a teprve tehdy, pokud jej zvolí Evropský parlament (předsedu vlády ČR parlament vůbec nevolí). Až potud je prakticky procedura vytváření „vlády EU“ minimálně stejně demokratická, jako proces tvorby vlád národních států (ČR).

Ostatní členové (komisaři) EK jsou jmenováni Radou Evropské unie, čili dalším vrcholným a kolektivním orgánem EU v tomto případě obvykle na úrovni premiérů vlád členských států. Konkrétně to vypadá tak, že jednoho každého komisaře navrhují orgány členských zemí podle vlastních pravidel. A celé kolegium komisařů pak en bloc jmenuje již zmíněná Rada Evropské unie. Opět tento způsob ustavování EK mi připadá demokratičtější, než vytváření vlády ČR i naprosté většina vlád národních států.