Jejich vyplácení bylo novelou příslušného zákona na základě poslanecké iniciativy podmíněnou souhlasem obce. To však budí značné rozpaky, když není zcela zřejmé, co by vlastně obce měly přezkoumávat a na čem by měl být jejich souhlas či nesouhlas založen. Obce mají pouze zákonnou možnost tak činit.

Je to ovšem poněkud složitější. Především sociální dávky jakými jsou např. příspěvek na bydlení nebo dávky v hmotné nouzi byly vždy v zákoně koncipovány jako dávky nárokové, které musí bát vyplaceny každému, kdo splnil podmínky, které stanovil zákon. Na tom se nic nezměnilo, a podle mého názoru do zákona poslaneckou sněmovnou vložený souhlas obcí s vyplácením těchto dávek nijak racionálně zdůvodněn není. Obce zpravidla spojují svůj souhlas s přihlášením k trvalému pobytu žadatele. Ten však s věcí vůbec nesouvisí, neboť má pouze evidenční charakter. Přihlédneme-li ještě k tomu, že obce dávají souhlas s vyplácením dávek pouze v tzv. ubytovnách, a nikterak se nevyjadřují k dávkám vypláceným těm, kteří bydlí v nájemních bytech jiných vlastníků, dokonce i bytech patřících obci, pak se mi zdá zřejmé, že k vyžadování takového souhlasu není žádný legitimní důvod. Zákon jistě musí být zatím respektován, ale obávám se, že by nesnesl důkladnější posouzení z hlediska ústavního pořádku republiky.