„Od kdy parlamentní volby, dokonce demokratické, snímají zodpovědnost za prohřešky estébáků, zlodějů, podvodníků a lhářů?“ táže se na sociálních sítích občan rozhořčený námitkou, že ve svobodných volbách uspěli jím neoblíbení politici. Legitimní otázka a snadná odpověď: samozřejmě nesnímají. Ale otázka i odpověď otevírají mnohem větší problém, než se na první pohled zdá.

 

Otázka kdo má stát v čele lidského společenství existuje od doby, kdy tato společenství vznikala. Ten nejsilnější, nejstatečnější, nábožensky nejhorlivější, nejbohatší, nejurozenější, prvorozený? Nějak s to neodsvědčilo, a tak někteří zkusili jinak: bude nám vládnout nikoliv osoba, ale papír: ústava! Zdálo se to jako dobrý nápad, ale ten se zvolna utápí v justičním a legislativním přívalu, jenž alespoň pochopit a natož se v něm vyznat zdá se být vyloučeno.

A pak se zrodil jiný nápad: svobodné volby! Sejdou se lidé a zvolí si. Ne toho nejlepšího ( „Volte nejlepší z nás“ bylo heslo předlistopadových poměrů), a často dokonce ani ne toho kdo je bez „estébáckých, zlodějských a podvodných prohřešků“, ale toto nebo ty, o nichž se domnívají, že bude nebo budou dobře spravovat věci veřejné. To se sice mnohým odjakživa nelíbí, ale skutečný problém pro moderní demokracii nastává tehdy, když těch, kterým se to nelíbí, je skoro stejně jako těch, druhých. Když poražených ve volbách je téměř tolik jako vítězů, když výsledky voleb jsou – všude a stále častěji - 51/49. Plné Staroměstské náměstí protestujících je jistě pádný argument, ale o kilometr dále si už mnozí myslí a chtějí něco zcela jiného.

Přehlasovaní totiž mají nejen logický, ale především legitimní argument: je demokratické jít jednou za x let k volbám a pak jen mlčet? Zdálo by se být vhodným protiargumentem třeba častější volby, (ale lidé jsou častými volbami unaveni), nebo referenda o čemkoliv (ale ta jsou většinou neplatná pro nízkou účast voličů). Konec konců, jsme si zvolili politiky a tak ať se snaží a pracují, že?

A tak zkušenost z našeho letošního smutného Listopadu zdá se být zřejmá: patrně se zánikem mnoha dalších dosud ceněných hodnot zaniká i autorita toho fenoménu, který byl pro demokracii dosud považován za klíčový a který - mimochodem - byl také jedním z hlavních požadavkem občanů před 29 lety, totiž autorita svobodných voleb. Není-li ve společnosti silný většinový názor alespoň na za základní směřování státu – a ten zde není - jakoby svobodné volby ztrácely, smysl neboť jejich výsledek nevede ke sjednocení společnosti, ale stává se jen dalším důvodem a příčinou rozvratu. Podstatná část národa nehodlá respektovat „většinu“ těch hloupých, starých a málo vzdělaných, stejně tak jako jiná podstatná číst občanů se nehodlá smířit s případnou „většinou“ rádoby elit zbohatlíků, kteří si nakradli a nemající ponětí o skutečném životě obyčejných lidí. 

Zda nápravou tohoto stavu bude znovunalezený respekt k většinovému rozhodování, jehož součástí bude nezbytné a samozřejmě jen dočasné potlačení vlastních představ o fungování a charakteru osob povolaných ke správě věcí veřejných, nebo dosud zákony neupravené permanentní hledání nejen způsobu vládnutí, ale i k tomu vhodných osob bez ohledu na dosavadní termíny a mechanismus voleb, nám ukáží příští dny. 

(autor je zástupcem ombudsmanky, ale nevyjadřuje její názory)

Psáno také pro LN 23.11.