A pak se zrodil jiný nápad: svobodné volby! Sejdou se lidé a zvolí si. Ne toho nejlepšího ( „Volte nejlepší z nás“ bylo heslo předlistopadových poměrů), a často dokonce ani ne toho kdo je bez „estébáckých, zlodějských a podvodných prohřešků“, ale toto nebo ty, o nichž se domnívají, že bude nebo budou dobře spravovat věci veřejné. To se sice mnohým odjakživa nelíbí, ale skutečný problém pro moderní demokracii nastává tehdy, když těch, kterým se to nelíbí, je skoro stejně jako těch, druhých. Když poražených ve volbách je téměř tolik jako vítězů, když výsledky voleb jsou – všude a stále častěji - 51/49. Plné Staroměstské náměstí protestujících je jistě pádný argument, ale o kilometr dále si už mnozí myslí a chtějí něco zcela jiného.

Přehlasovaní totiž mají nejen logický, ale především legitimní argument: je demokratické jít jednou za x let k volbám a pak jen mlčet? Zdálo by se být vhodným protiargumentem třeba častější volby, (ale lidé jsou častými volbami unaveni), nebo referenda o čemkoliv (ale ta jsou většinou neplatná pro nízkou účast voličů). Konec konců, jsme si zvolili politiky a tak ať se snaží a pracují, že?