Stanislav Novotný: Bakala dřevo nezkameněl

14.09.2018 12:03 | Zprávy

Jak je možné, že doposud český stát neparalyzoval zemského škůdce č. 1 – Zdeňka Bakalu?

Stanislav Novotný: Bakala dřevo nezkameněl
Foto: ParlamentníListy.cz
Popisek: Bývalý policejní prezident Stanislav Novotný

Jak je možné, že všichni, kdož mu umožnili podnikatelsky, mediálně a politicky řádit v našich zemích, pobíhají bezstarostně po pastvinách jako kůzlat stádo? Jak je možné, že jsme mu nevykroutili české suroviny z rukou? Kdo vůbec zavinil, že se zprivatizovalo nerostné bohatství, jež musí kontrolovat stát a jedině stát? Bakala přece dřevo nezkameněl. A kdo prodal horníkům střechu nad hlavou? A kdo mu to umožnil?

Chápu, že Bakalovy korupční dary na vše politické strany v kapse příjemně hřály a teď se špatně hošík odsuzuje. Ale přece jen. Chlapec se vyučil dámským krejčím v Brně, jeho pracovní morálka byla nevalná a zanechal po sobě nedokončené tři dámské pláště, které vykázal jako hotové a pak „utekl“ do USA. No řekněte. Chová se takto podnikatel, jenž se domohl majetku pilnou a systematickou prací? Politici si měli uvědomit, že nejednají se slušným člověkem. Že jednají s najatým lumpem.

Jak je možné, že knihovník, jemuž bylo kýmsi v registru svazků StB neuměle přepsáno jméno na pseudonym Michaela Žantovská, spokojeně konzumuje Bakalovo špinavé ovoce, aby tak uživil aktéry nicotnosti v Knihovně Václava Havla? Jak je možné, že nám Bakalovi poskoci kontrolují poštu? Jak je možné, že Bakala ovlivňuje ČT i celý veřejný politický prostor.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Dobrý den.

Mám jeden jediný dotaz, proč nechcete referendum? Bojíte se ho?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Vzpomínání na gestapo

9:50 Zdeněk Jemelík: Vzpomínání na gestapo

Stalo se někdy v r.1941, v mých šesti letech. Skončili jsme nedělní oběd a někdo zazvonil na domovní…