Republika i Evropa má plno vysoce aktuálních problémů, ale podvraťáci všeho druhu štěkají a vědomě či z blbosti nosí vědra s benzínem a s chutí podpalují nenávist mezi národy. Jednoduše se zapojují, jak jen mohou, aby ta válka byla. Alespoň ta malá občanská. Důsledky si často neuvědomují, leč peníze prý nepáchnou.

Vzpomínáte? Před první světovou válkou na sebe pokřikovali akademici přes francouzsko-německé hranice. Byli to slovutní mužové (byli rozhodně učenější než mnoho dnešních breptů z humanitních fakult UK), a přesto vyprávěli zlovolnosti. Nebyli v tom samozřejmě sami, ale k výsledku přispěli se vší vervou. Bylo to vydařené dílo. Válka se rozlezla do všech koutů světa a přerovnala, co se dalo. Nastolila rudý teror na Rusi, vyprovokovala nacistické zvěrstvo a zasela na bohatou žeň v té filmařsky působivé - druhé. Soudruzi Lenin, Trockij, Sverdlov a další se drželi hesla, že přežije-li 10 procent lidí a zvítězí revoluce, tak je všechno v pořádku.

Soudruzi Hitler, Himmler, Goebbels a další zase sortýrovali a vůči nehodícím se dovolili použít všechny metody, hlavně když vyhraje jejich parta. Nemáte pocit, že se k podobným postojům přibližuje naše slavná kulturní fronta? Nemáte pocit, že vybraní „akademici“ a vybraní samolibí „umělci“ plní roli ideologů z počátku 20. století?

Šílené 20. století máme za krkem dodnes, a přesto opět urážíme jiné národy. Chápu, že nepřítel si rád najímá nedostačivé osoby typu Vasila Bilaka nebo Jakuba Jandy, ale tuto prostoduchou lest bychom snad už měli umět prohlédnout. Historických zkušeností máme dost.

Hysterická nenávist k Rusům nese znaky bývalého antisemitismu. Všichni, kdož se tímto fenoménem zabývají, by měli zbystřit a začít více studovat lokajské ziskovky a jejich protagonisty.