Opozice neplní svou úlohu ve Sněmovně a Senátu, jak by měla. Tedy zejména se starat o to, aby byly v pořádku zákony. Protože jinak se tam nudí. Aby se nenudila, neustále si hraje na moc výkonnou, což jí nepřísluší. A se strany jí přitlouká moc soudní, tedy některé soudy, které se z čista jasna objeví a přibrzdí vládu tu v tom, tu v jiném.

Hranice odpovědnosti jednotlivých tří mocí a tím i jejich kompetence nejsou ústavou jasně vymezeny. V tom se ještě motá přímo volený prezident, který je sice vrchním velitelem naší ozbrojené moci, ale když se zeptá kolik že známe špionů nesmí to podle jakési parlamentní myši jménem Benda vědět. Proti jakémukoli opatření, s nímž vyjde vláda je okamžitě spuštěn debilní křik. Je jedno, co se řve, jen když se řve.

Pandemie přinesla jedno pozitivum.

Ukazuje denně jakou máme mizerně, euforicky spíchnutou ústavu z doby, kterou někteří označují za revoluční. Má mnoho děr. Když zase z některé začne téct ne právě nejčistší voda přizve se do České televize ústavní právník, kterému nezbude, než aby na místě vymyslel další odstavec Ústavy. Mnozí ho oprávněně neberou vážně, vždyť přece on není představitelem občanů, kteří u nás mají podle papíru největší moc. Když se situace zadrhne vyjde ústavní právník s tím, že je věc poněkud nejasná a že bude muset dojít k novelizaci některého zákona, tedy jinak řečeno k opravě špatného zákona na tendenčně lepší.