„Profesionalizace“ = likvidace

Z veřejně dostupných zdrojů plyne, že různí vojenští odborníci odhadují schopnost obrany územní celistvosti tak, že žádná neexistuje. Respektive existuje na úrovni obrany jednoho z našich krajů po dobu asi tří týdnů. Jsou toto schopnosti armády suverénního  státu? Nejsou. Proč? Protože to zkrátka bylo v plánu…..

Stejně jako bylo vždy v plánu preventivně odzbrojit východoevropské země tzv. profesionalizací armád. Důvod byl  nasnadě. Neschopnost se bránit, neschopnost provádět vlastní vnitřní i zahraniční politiku, ztráta skutečné samostatnosti. Zničení veškeré potenciální konkurenceschopnosti v patrně nejlukrativnějším byznysu nejen posledních staletí – ve zbrojařině.

Likvidace Československa se stala naprostou prioritou „demokracie“, „světa skutečných hodnot a našeho způsobu života“. Československo bylo totiž v něčem zcela vyjímečné. Byli jsme zbrojařskou supervelmocí. A při srovnání našeho exportu zbraní na počet obyvatel jsme byli v tomto směru supervelmocí číslo 1.

Ve jménu „pravdy“ a „lásky“ až na dno

Pomineme-li všechny možné druhy a typy zbraní, kterými jsme čile obchodovali a nahlédneme-li do statistických ročenek sedmdesátých a osmdesátých let, postačí uvést jedno ilustrativní číslo. V té době dosahovala produkce cvičných proudových letadel v Československu přibližně 70% celosvětové výroby! Jestli někomu snad chybí představa, co to je sedmdesát procent, tak je to fakt, že na USA, SSSR, Čínu a zbytek světa v tomto směru připadlo 30%. Skutečně. Necelá třetina.

Po nekrvavém převratu, jemuž jsme s takovým nadšením pomáhali cinkajíce klíči, nám jaksi unikal smysl nejrůznějších tlachů Svatého Velehavla o humanitě, nemravnosti výroby zbraní, o vítězství pravdy a lásky. Dnes již je jasné, že šlo o rozbíjení státnosti, kradení ve velkém a cílené likvidaci nepříjemného průmyslového konkurenta v srdci Evropy.