Jakož i další falešné „kondolence“, co operativně vysílají Euroatlanťané směrem ke svobodomyslnému národu Karibiku s vidinou budoucího plundrování všeho kubánského za účelem „transformace“ Kuby na miliardářské letovisko, jako v dobách „našeho bastarda“ Batisty.

Ten největší hřích el commandante je, že sebral USA jejich hračku

Castro toho má věru mnoho na svědomí. Způsobil, že 100% Kubánců dnes vládne písmem, stejnému počtu je též dostupné na poměry té oblasti kvalitní lékařské ošetření a národ té chudé země je příkladem takového patriotismu, který v zemích degenerovaných konzumem, „lidkými právy“ a všeobjímajícím jástvím není prostě k vidění.

Kuba je opravdu chudou zemí. Neplave na ropě, nevlastní zlaté ani diamantové doly, surovin má skutečně po málu. Přesto disponuje kvalitním školstvím, hodně kvalitní medicínou či třeba dobře organizovaným a úspěšným sportem, jemuž se jaksi vyhýbají trapné aféry s dopingem, tak charakteristické všude tam, kde do kalokagathie vpadl mamon, aby i z olympijské myšlenky vytvořil reklamní frašku.