Opustit evropské delírium? Tak jo, když....

Chcete svou zem nazpět? Dobrá. Sebereme vám Skotsko s ropou, plynem a vojenskými základnami, pomůžeme sjednocení Irska a Severního Irska, takže tím pádem Belfast už nebude náš problém, no a taky si vezmeme vaše hlavní město Londýn. Co zbude, je vaše. To přece není nic proti Britům, to podpoříme, hihňá se Tusk s Junckerem nad flaškou vodky wyborowe.

Ambice britského hlavního města na euroosmanský pašalík či chalífát je vůbec krásnou ukázkou multikulturního obohacení „národnostně příliš homogenních“ oblastí. Ačkoliv islamizace Londýna proběhla zdárně a anglické obyvatelstvo je dnes v menšině, přesto však silácké výroky Sadiqa Khana možná příliš předbíhají událostem. Jeho úsilí o „místo v Evropě“ a ujišťování, že islámští nájezdníci jsou i nadále vítáni může lahodit uchu diagnostikovatelné psychopatky Merkelové, ale anglickému „plebsu“ ani trochu.

Pohled bruselského, sovětského papalášstva na aktuální Brexit se nezměnil ani o píď. Naopak se ukazuje, že výhružky věčně ožralého šéfa umijní zombie Junckera platí. S Británií bude zacházeno jako s „dezertérem“, proces „rozvodu“ nebude probíhat nějaké ty dva roky, ale může se natahovat třeba až na sedm let, hovoří „odborníci“ typu našeho Niedermayera či bruselského Schultze. Do té doby však Britové budou skákat tak, jak EU píská.