Pozorovatele zvenčí však spíše zajímají podrobnější zprávy o nositelích politických myšlenek v oněch dvou subjektech. Jejich motivaci k politické práci, motivaci k případné pohodlné jízdě na cizích zádech. Je to smutné, ale z takového úhlu pohledu vyznívají Markem Černochem medializované „zásluhy“ poněkud zvláštně.

Zásluhy, zásluhy, zásluhy… a co přímá demokracie?

„Nechali jsme vytisknout 7 miliónů novin…, organizovali jsme…, nechali natočit videa…, platili jsme to a ono… Jistě, záslužná činnost a prostředky na ni vynaložené, jsou pro běžného občana značné. A kdepak Úsvit ty peníze vlastně vzal? To znechucení Češi sami vybírali do kasiček podobně, jako jejich předkové při sbírkách na stavbu Národního divadla? Nejedná se náhodou o využití státního příspěvku na činnost politické strany, ke které Úsvitu malinko dopomohl svržený předseda Tomio Okamura?

Původní myšlenka pana Okamury o přímé demokracii (jediné autentické demokracii) byla alfou a omegou nástupu Úsvitu do parlamentních lavic. Dnes si ji zavržený zakladatel vložil i do názvu svého dalšího subjektu SPD a neúnavně ji dále prosazuje. Zato v samotném hnutí Úsvit o ní až tak příliš slyšet není a tak to vypadá, že pan Okamura posloužil jako mouřenín hozený přes palubu.

Taky na invazi se dá dobře „živit“, čili přiživovat

Parazitická invaze do Evropy je dalším nosným tématem pro politiky, co chtějí zodpovědně chránit svou vlast, jsou však i tématem pro kolaboranty, kteří se podílejí na výprodeji státní suverenity a jejich „vysvětlovací“, prostě oblbovací, kampaně. Pánové Konvička s Hamplem průvodní jevy společenské krize na tomto prostoru pojmenovávají konzistentně a jasným směrem k nápravě. (Podobně i zavržený Tomio Okamura či z jiné pozice i prezident Zeman.)