Za Rakouska? Samý pokrok, dí pan Jandourek

Tklivá zastavení při příležitosti 100. Výročí úmrtí císaře Františka Josefa I. plodili germanofilové tu i onde. Zcela očekávaně zavzpomínal na webu Svobodné fórum na tohoto tvrdého germanizátora a odpůrce jakéhokoli společenského, politického i vědeckého pokroku zběhlý kněžík Jandourek. Není sice přímo monarchistou, sám uznává, že vzkříšení monarchie by bylo v současné době iluzorní a směšnou představou, ale jeho závěr z doby panování kovaného arcikatolíka a z Boží vůle absolutisty  hodnotí zvláštně.

Nikoli tak, že vzhledem k proběhnuvší průmyslové a politické revoluci v Evropě se Český národ stále více emancipoval navzdory tuhému Bachovu a pozdějí císařovu absolutismu, ale dle pana Jandourka je to prý panovníkovou zásluhou. Za jeho panování jsme prý dosáhli politického, průmyslového a kulturního rozvoje.

Politickým rozvojem měl tedy zřejmě katolický pisálek na mysli Maďary vynucený dualismus rakousko-uherský, kdy se dva národy mocnářství podivuhodně shodly na dvojvládí na úkor většinového slovanského živlu, jenž svorně historicky absolutně nenáviděly. Průmyslově jsme se patrně nepovznesli díky píli a schopnosti přijímat nové podněty přicházející z Evropy, ale zásluha je opět přičítána Starému Procházkovi, jenž do konce života nikdy nepoužil telefonu, nevstoupil do výtahu a jízdu automobilem z duše nenáviděl vyhýbajíc se jí, kdykoli to bylo jen trochu možné. Na kulturním rozvoji Čechů se patrně pak císař nejvíce podepsal svou osobní iniciativou při eskortování K. H. Borovského do Brixenu, jakož i bohulibou centralistickou a germanizační politikou vůči našemu národu.

Je opravdu štěstím pro Evropu, že habsburský degenerát se zálibou v armádě prohrál všechny vojenské konflikty, které rozpoutal, ať už na italské půdě nebo v mocenských půtkách v rozdrobené Germánii. Války s Pruskem byly totiž vedeny jen v touze o opanování Německa na úkor pruského dravce, který byl však již technologicky poněkud napřed. Tak můžeme dodnes s dojetím vzpomínat, jak se pruský zábor bývalé země Koruny  české – Slezska – stal i díky Francjózefovi definitivním. (Až na ten malinkatý kousek, jenž si na severu Moravy v budoucnu jistě neopomenou Germáni zase nárokovat. I za pomoci různých kněžíků jandourků, hermanů či „historiků“ krystlíků apod…)