Padesátiprocentní voličská účast z prvního kola se smrskla na zhruba čtyřicetiprocentní, poněvadž jen menšina z Harabinových voličů vyrazila o víkendu volit zřejmě toho menšího ze zbývajících dvou eurohujerských kandidátů Zuzany Čaputové a Mariana Šefčoviče.
Tradiční rodina už asi není ta pravá „hodnota“
Takže stoupenci tradičních slovenských rodin, slovenských tradic jako takových, zkrátka slovenští vlastenci se raději věnovali v krásný jarní den svým rodinám, snad i tradicím, k nimž začíná tak jaksi patřit i cílený bojkot voleb.
Inu, volba nohama je také volba. Copak asi (ne)voliči budou říkat na to, jestliže se na ně v budoucnu bude hrnout ze všech myslitelných médií záplava „hodnotových“ tezí o prospěšnosti homosexuálních „sňatků“ pro výchovu osiřelých dětí, o „pokrokovém“ pronajímání zdravých děloh nemajetných Slovenek kvůli nošení dětí bohatých jinosexuálů, aby byla naplněna jejich „práva“, nebo třeba o nepřijatelnosti xenofobních postojů, když jim bruselský soud ve své bánskobystrické filiálce udělí pokutu za to, že do policejního protokolu uvedli, že je např. „ten cigán v supermarkete okradol...“?
Ale nemalujme čerta na zeď, ještě se tak neděje. Pouze nová slovenská paní prezidentka jasně před volbami deklarovala, jak ona vidí „právo“ na sňatek a rodinu.
A za obecné znechucení slovenských voličů, kteří jsou k politice ještě skeptičtější, než ti čeští, mohou ti, kteří dopustili rabování slovenské ekonomiky podobně jako té české, kteří dopustili usídlení a beztrestnost zločineckých mafií, zametání kriminálních kauz pod koberec, korupční politický standard. Jsou to tzv. tradiční politické strany, na Slovensku stejně jako v České republice. Jediná dobrá zpráva, zdá se, je, že Štefan Harabín nic nezabalil a pracuje pro Slovensko usilovně, možná usilovněji než dosud.
Pozdě, pane Šefčoviči, pozdě...
Pan Šefčovič se velmi snažil, dělal opravdu co mohl. Dokonce i pro oficiální podporu na své pouti za prezidentským stolcem si odskočil do Prahy a kýžené „požehnání“ od prezidenta Zemana si získal. Což o to. Podobné podpory se dostalo koneckonců i „prezidentu“ Guaidóovi, když to trochu, ale opravdu jen trošičku zjednodušíme.
Vlastně nešlo o nic jiného, než kdo ze dvou slovenských eurofilních postav ve druhém kole bude nakonec pobírat prezidentský plat a po dokončení mandátu rentu. A jelikož i prezident Zeman stále trpí latentní eurofilií, vyslovil panu Šefčovičovi podporu stejně automaticky, jako nakonec i poblahopřál skutečné vítězce voleb – paní Čaputové.
Pan Šefčovič, jinak též pravá komisařská ruka bruselského šéfkomisaře Junckera a aspirující spitzenkandidat evropských socialistů do blížících se eurovoleb pohořel. Snad i proto, že si na tradiční skutečné hodnoty a odmítání multikulturněsexuálních experimentů vzpomněl před volbami příliš pozdě na to, aby to zabralo. A příliš brzy nato, aby mnozí Slováci nezapomněli, jak se sám aktivně producíroval na teplem vanoucích pochodech podivné „hrdosti“ v ulicích belgické a evropské Sodomy.
Vystudovaný sovětský aparátčík tudíž dále bude moci úročit své bohaté politické zkušenosti ve strukturách sovětského Eurosojuzu, který zavilí nepřátelé Evropy Rusové „prefíkane“ instalovali na západ od našich bývalých hranic, když se jej předtím sami zbavili.
Paní prezidentka je skutečně krásná
Takže pan Šefčovič neměl vlastně proti paní současné prezidentce Čaputové tu nejmenší šanci. Hrála poctivější hru. Říkala dopředu, že hodlá být pokračovatekou prezidenta Kisky, osvědčeného torpédometčíka Bruselu proti snahám zemí V-4 o jednotný postup proti frankogermánským úsilím diktovat podlidem hlavně slovanského původu své představy o nové evropské Říši.
Poctivě přiznávala, že bude ochránkyní „hodnot“ ve smyslu „práv“ LGBT kosmopolitních elit. Sice veřejně nehlaholila o svých zkušenostech ze Sorosových neziskových organizací ani o tom, jak jednu z nich nakonec pomáhala přetavit v politickou stranu, jíž se vzápětí stala místopředsedkyní. Ale kdo chtěl, zjistil by si to.
Možná si to někdo zjistil, ale nebylo to dost na to, aby přece jen raději k těm prezidentským volbám šel. Nebo snad i mnozí byli tak uhranuti krásným zjevem paní prezidentky, jejím lahodným a vlídným hlasem, jejím kultivovaným projevem a deklarovaným cílem zeslušnit politickou kulturu, že se nechtělo zkrátka věřit, co nastane po jejím zvolení.
To se totiž skutečně zatím neví. A snad – doufejme – budou Slováci i my nakonec překvapeni, třeba i mile.
Ale opatrně s tím optimismem. Ona Julia Tymošenková byla (a pro někoho i jistě je) taky pohledná ženská, co právě kandiduje na prezidentku Ukrajiny. A vzpomínáte jak se empaticky a po žensku vyjádřila v jednom telefonátě, že kdyby „měla atomovku, tak ji na tu Moskvu hodí...“?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
