Mnoho let se pan Čulík zaobírá malostí Českého národa. Mnoho let utkvívá jeho pohled na fascinujícím světu „hodnot“ a „civilizace“, což k nám prý dospělo právě ze zemí, které onu „civilizaci“ tak rády šířily, děsivě přitom nepochopeny právě subjektem „nacionalismu“, tak pevně prý dnes ukotvenému zejména v České kotlině, místem zrození pana Čulíka.
Zvláštní je, že se pan Čulík vůbec (a v jakémkoli svém antičeském lání) nezabývá i tou nejednodušší faktografií.

Ve své neznalosti souvislostí se pan Čulík někdy opravdově (po socialisticku) rozmáchne. Tak třeba 2. 8. si můžeme v Britských listech počíst věru převratnou (sociologickou…? nebo možná politologickou..?, či bůhvíjakou tezi), hned v nápisu článku. „Problém je, že žádný kulturní střet s muslimy neexistuje...“
Praví pan Čulík. A je to vlastně prosté. Nevěřte tomu, že dle Šariíji je svědectví ženy jen poloviční, nevěřte tomu, že muslimské náboženství nejen dovoluje, ale preferuje mnohoženství (co taky s docela vyvinutými a v obličeji Alláhu milými vdovami po káfirech), nevěřte tomu, že si afričtí dobyvatelé uvědomili, že je Západ tak dlouho okrádal, až si zajistil blahobyt, „demokracii“ a ve své blbosti teď míní, že se vyvleče ze své odpovědnosti na úkor hloupých vesničanů z Východu, co nikdy nikomu nic neukradli, ale na loupení „civilizace“ by dnes měli nést podíl.