Evropské (a už  nepřekvapivě i české) školství sice ovcí produkuje spousty, pro účely elitářské manipulovatelnosti a snadnějšího ovládání davů je však třeba vykonat ještě mnoho „pokrokových“ změn.

Současná invaze sexu a válkychtivých nájezdníků jistě vykoná mnoho dobrého pro budoucí intelektuální potenciál nového euroobčana, jejich nevzdělané ženské a dětské štíty také splní svou důležitou úlohu, ale je to pořád málo. Žalostně málo. Ještě je nutno lidskoprávně přetvořit vzdělávací systémy členských protektorátů.

Vezměme si příkladně české školství. Bylo budováno po staletí od bratřických škol, přes rakousko-uherský a dále prvorepublikový i socialistický model. Můžeme mít mnoho výhrad k jednotlivým historickým etapám a jejich ideologickým nábojům, ale jedno našemu školství nebylo možno upřít nikdy. Vždy bylo pečlivě strukturované, produkující vždy vhodné množství dělníků, rolníků, řemeslníků a inteligence tak, že plně vyhovovalo ekonomicky svébytnému a samostatnému vývoji obyvatelstva našich zemí.