Když si Ďábel uvědomil, že jeho potýkání s Božskou mocí je odsouzeno k nezdaru, vyhledal si jedinou „slabinu“ v Jeho Díle. Tou je schopnost myslet. Jak nám říká biblické podobenství o Adamovi, Evě a Jablku poznání, dal Bůh svým dětem dvě možnosti, jak prožít život. Lenost, „užívání si“, stálý servis, bezpracné vegetování. Prý Ráj. A nebo dřinu, sebezdokonalování a prchavé okamžiky štěstí pouze jako odměnu za práci a myšlení.

Eva, druhostvořená, ale iniciativní, první poňoukla Adama k překročení Bohem stanovených hranic pro garantované „blaho“ a nekončící Nudu. Lidé si vybrali krvopotnou práci, poznávání Podstaty, nikdy nekončící poznávání. Bůh se zaradoval. Jeho dílo bylo zdařilé. Satan posmutněl a prostřednictvím sadisty a pedofila s proříznutou hubou konkuruje Dílu Islámem.

Tomu, kdo se upíše vizi nicnedělání, loupeží a vraždění zaručuje výše popsaný „Ráj“ na zemi a údajně i jeho pokračování na Věčnosti. A dál? Dál už je to na nás. Bůh hraje fér, a protože je všemocný, rozhodně nemíní zasahovat. Dar nyšlení, co věnoval Lidstvu v oříšku zakázaného, má být dostatečným potenciálem pro boj s Temnotou. Takže je to na nás. A z hlediska Věčnosti – je za sekundu dvanáct.

Tak tedy s čím máme bojovat, kromě našich lidských slabin v boji o záchranu? Co učí sekta nemakačenků a vrahů, jak získává lidský odpad pro svů „Ráj“? Těm, kdo se Ďáblu upsali, dává Satan pět postulátů, jak „bohulibě“ žít a přetvářet Svět v Peklo.

Šahada

Víra v jednoho „Boha“ podmíněná tím, že jen psychopat, sadista a pedofil Mohammed je jediným zprostředkovatelem a vykladačem „božího“ slova. Ptát se na pouhá Proč?, (proč je nutné vraždit jinověrce, proč jsou děti a ženy majetkem, proč lež či vražda nemusí být lží a vraždou) je nepřípustné. Tazatel je automaticky „nevěřícím psem“, rozsudek je pak jednoznačný. Má být z „boží vůle“ zavražděn.