Po pravici otevřená ústa, po levici stafáž
Avizovaný názorový střet Chovanec – Koten přitom mohl slibovat zajímavý vývoj. Radka Kotena do té doby coby diskutéra širší veřejnost příliš neznala, exministr Chovanec zase není ani velký myslitel ani rétor. Falešný plzeňský titul Bc současného šéfa ČSSD vybavil právě jen dvěma písmenky, které se už sám stydí vytýkat před jméno, vědomostní prostotu a jazykový analfabetismus si tento juristický frekventant podržel.
V podstatě se ale žádný střet nekonal. Pan Moravec, dobře vědouce, jaké zákusky si po nedělním obědě pozval, suveréně ovládl obrazovku, soupeřů proti demagogii nemaje a ještě mohl klidně vydávat své vystoupení za jakési moderování. Po levici vlídně slovně hladil mistra politické dýky do zad Chovance po hlavičce, na pravici dštil oheň a síru do otevřené pusy Kotenovy.
„Malá domů“ exministra Hermana musí mít ideologický kabátek
Na pseudokauzu lidovecké šmeliny s předraženým oddlužováním krachující zemědělské firmy prostřednictvím výkupu pozemku a zbudování pietního pahorku na místě pracovního tábora Lety Radek Koten chabě reagoval jakousi omluvou Tomia Okamury.
Namísto toho, aby poukázal na tendenčnost vytváření jakési české viny na holokaustu, která tak lahodí sudeťáckým uším KDU-ČSL, jen slabě kontroval už zmiňovanou omluvou, v níž se pan Okamura nakonec distancoval od své poznámky, že pracovní tábor Lety nebyl oplocen. Nu, byl tedy oplocen. Zřejmě proto, aby ani práce schopné osazenstvo tábora nepokoušelo osud a na místo humanitární dřiny pro schwarzenberské panstvo, neprchalo do okolních lesů. Tuto skutečnost autorská dílna exministra Hermana jaksi „opomněla“ připomenout.
Nejen „malá domů“, ale i dobrý klacek na Čechy
Lety nebyly veselé místo, na infekční nemoci živené nedostatečnou hygienou umírali internovaní, děti i perzonál. Němci také zorganizovali přesun části těchto lidí do skutečných koncentračních táborů, kde pak opravdu nalézali smrt. Smrt z rukou německých, občas i estonských, litevských či ukrajinských, ale nikoli českých zločinců.
Lety nejsou žádným světlým místem naší historie, nejsou však ani žádným přelomovým nebo „objevným“ bodem historického zkoumání, díky němuž bychom si po všechny budoucí generace snad měli sypat jen popel na hlavu a nechat se pranýřovat specielně ze Západu, z dekadentního světa hnijící „civilizace“ a „hodnot“.
České nemocnice a lázně pro pučisty a fašisty – příspěvek „světa hodnot“
Nu, po té „debata“ dospěla k tématu Ukrajiny, Krymu, ruské „agrese“. Pan Koten zde hodně mohl. Mohl poukázat na kamrádšoft Sobotkovy vlády s kyjevskými fašisty, na nikým nestíhané potlachy těchto fašistů přímo na Václavském náměstí v Praze, kde Chovancem instruované policejní složky klidně strpěly rasistické běsnění „aktivistů“ ověnčených černorudými banderovskými vlajkami.
Mohl poukázat na podíl kolaborantské české vlády na genocidě ruskojazyčného obyvatelstva, kterému jeho pučistická „vláda“ zakázala rodný jazyk a poučit o nových poměrech v zemi se je rozhodla vysláním tanků. Tanky proti horníkům. A když tito otcové rodin nakonec omítli dobrovolně pofašističtit svá rodná města a vzali na obranu svých rodin do ruky zbraň, už tu byla česká vláda a pochroumané banderovce, co utrpěli válečná zranění, se jala flikovat v českých nemocnicích.
Nikoli zdarma. Za naše peníze. Za peníze českých občanů. A to je skutečnost, která jednou bude i správně zanesena do učebnic historie, kde jméno ministra Chovance bude po právu uváděno na ještě špinavějším místě, než jméno nešťastníka Háchy.
Z Krymu „Sudety“, aneb jak se dělá z černé bílá
A jsme u Krymu. „Chcete snad říci, že sudetští Němci mohli využít práva na sebeurčení a připojit Sudety k Německu?“, obul se razantně Moravec do Kotena, když pan předseda Bezpečnostního výboru před tím chabě namítl, že na Krymu bylo přece referendum.
„Ovšemže nemohli.“, měl říci Radek Koten. Nemohli protože:
Krym je po staletí součást Ruské říše, kdy ho v mocenském potýkání s Osmany dobyla pro Rusko Kateřina Veliká a k Ukrajině byl administrativně připojen výstřelkem opilecké velkorysosti soudruha Chruščova.
Tzv. Sudety v administrativních hranicích nikdy neexistovaly s výjimkou šesti let nacistického záboru. Vždy šlo o integrální součást zemí Koruny České, obyvatelstvo vždy bylo poddanými českých panovníků, posléze rovnoprávnými občany, jimnž ovšem nikdo neupíral právo na jejich rodný jazyk.
Ukrajina je celkově výsledkem sovětského geografického inženýrství, mnohonárodnostním konglomerátem s dříve neexistujícími, dnes uměle vytvořenými hranicemi. (Takový evropský Írák, ani ten do dvacátých let neměl žádnou historickou stopu..) Na území Ukrajiny nikdy neexistoval samostatný státní útvar snad s výjimkou tří let tzv. Síčského hetmanátu v letech 1651 – 1654, jenž se po té dobrovolně spojil s Ruskem, aby zachránil své obyvatelstvo před osmanskou, ale i polskou genocidou. Tento útvar mimochodem nikdy neměl žádnou mořskou pobřežní hranici.
Český národ si své hranice vydobyl, držel a drží po tisíc let bez ambicí anektovat cizí území, přijal v hranicích svého státu i německé kolonisty coby hosty a jednal s nimi rovnoprávně až do doby, kdy si prostřednictvím Hitlera chtěli česká území odnést „domů do Říše“. „Heim ins Reich“. Jelikož chtěli domů a domov sej im po válce zmenšil, splnil jim náš stát veřejně vyslovené přání a umožnil jim domů se přesídlit.
A s americkými „Sudety“ máme dokonce diplomatické vztahy
Taky mohl pan Koten zmínit opravdovou analogii, kdy se hosté pod vábničkou sebeurčení promění v krvavé řezníky a rozhodnou se jít „domů, do Říše“. Takové „Sudety“ dnes v Evropě skutečně existují. Je to ráj narkobaronů, obchodníků s lidskými orgány, s „parlamentem“ vedeným mezinárodně hledanými zločinci a koncesovanými vrahy. „Říše“ si tam zřídila největší suchozemskou gangsterskou základnu v Evropě. „Říše“ se jmenuje USA a jejich Sudety se nazývají Kosovo.
To všechno mohl pan Koten panu Moravcovi říci. Kdyby ovšem znal, kdyby věděl, pravda… Potom by to mohl ve správný čas říci. Tak snad se SPD při vysílání debatérů do politických diskuzí pro příště poučí. Na přízemní demagogii páně Moravce tentokrát stačilo několik elementárních znalostí, dostupných dnes třeba i na Googlu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
