Političtí parchanti vznikají také vývojem...

Česká republika má hned dvě policajtské partaje. Jedna „vyzrála“ z „tradiční“ ČSSD, kterou skuteční sociální demokraté oživili po sametovém handlu v dobré víře, že bude bránit práva lidí práce namísto zprofanované KSČ. K maximálním volebním ziskům téměř třetiny oprávněných voličů ji přivedl bývalý předseda, dnes prezident ČR a sociání demokrat-mohykán, Miloš Zeman.

Jenže už v době své maximální popularity se projevilo velmi tradiční úsilí politických hochštaperů, individuí, kteří nikdy nepřivoní k poctivé práci a na skutečnou osobnost se s pochlebnými úsměvy nalepí jako klíšťata. V dělnických oborech se opravdovým netáhlům příliš nedaří, takže politických typů mnoho nevyprodukují. Zkorumpovaný fíra Gross byl velmi nečestnou výjimkou.

Založili si tedy vlastní líheň všehoschopných nefachčenků a tak vznikla odnož Mladých sociálních demokratů, parta korporátních „osvícenců“ jejichž mentální kapacita sice zhusta zabraňuje i elementární domluvu jiným než mateřským jazykem, zato však schopnost stálého politického pohybu v předklonu do pravého úhlu je skutečnou bravurou.

A tak mají „na pozicích“ přehršle sobotků, hamáčků, a petříčků, kteří bdí nad plněním rozkazů jejich loutkovodičů z příšeří světa „evropských hodnot“ či transatlantického „našeho způsobu života“.

Taky političtí zombies jsou stále v kurzu. Takže o „nepřekročitelných“ hranicích účasti v současné vládě hude i pozorný sledovatel politického větru, jenž snad vstává i lehá s nasliněným prstem, Lubomír Zaorálek. Badatel, jenž dle vlastních slov už za bývalého režimu studoval myšlenky Tomáše Akvinského a jen a jen proto se jal studovat marxismus-leninismus.