Budoucí saúdský vladař Muhammad bin Salmán, toho času těsně po dvoutýdenní návštěvě USA a nově ve Francii, v rozhovoru pro Time konstatoval, že syrský Bašár Asad „zůstane u moci. Mám ale za to, že je v Bašárově zájmu, aby nenechal Íránce dělat si (v Sýrii) co chtějí,“ dodal. Saúdská Arábie až dosud trvala na „změně režimu“ v Sýrii, ale nyní MbS dokonce přiznává, že v tamní válce „některé skupiny ze Saúdské Arábie ilegálně financovaly i teroristické skupiny“, byť taková přiznání přicházejí více méně z donucení, neboť v době, kdy už i americké analýzy odhalují jasné spojení mezi Saúdy a Daešem. A najednou do toho „Bašár zůstává“! Svým způsobem je to jako přiznání porážky, i když je vcelku jasné, že tvrdohlavý korunní princ se jen tak lehce nevzdává a jde si za svým hlava nehlava – vždyť nechal do domácího vězení zavřít i svou vlastní matku, protože se obával, že by mu mohla házet klacky pod nohy při jeho vzestupu k moci.  

Přesto, že je MbS velký fanda autokracie a jako takový by si rád získal mocnou americkou ochranu (především před svými vlastními poddanými), v saúdské zahraniční politice se přece jen cosi pragmaticky mění. I ze Spojených států MbS oznámil zájem o dlouhodobou energetickou alianci s Ruskem, zatímco v Číně se zrovna v těch dnech namísto petrodolarů začalo za ropu platit v jüanech. Jinými slovy, politiku MbS nutně předurčuje saúdská realita – vysokých a stabilních cen ropy dosáhne spíš spoluprací s Ruskem a Východem obecně než se Spojenými státy, byť petrodolar je stále ještě páteří americké ekonomiky i světového finančního systému. 

Bez významu není nejspíš skutečnost, že své názory MbS ventiloval už po oficiálních rozhovorech s Donaldem Trumpem a šéfem Pentagonu Jamesem Mattisem, a Asadovo „uznání“ zmínil krátce, co Trump na shromáždění v Ohiu oznámil „brzký odchod ze Sýrie“, protože prý chce konečně „začít s obnovou“ Ameriky.

A právě toto Trumpovo prohlášení jako by měnilo „pravidla hry“ víc, než se na první pohled může zdát.

Domluvit se s Asadem?

Podle agentury AP Donald Trump svým poradcům oznámil, že už mu se „syrskou operací“ dochází trpělivost, a tak by chtěl mít oněch asi dva tisíce vojáků z „mise“ v Sýrii doma do půl roku, tedy někdy do října. V plánu je prý napomoci Republikánské straně, aby do Kongresu vysílala své zástupce na vlně „vítězství nad Daešem“ a „návratu našich“ domů. Tato taktika v zásadě evokuje postup Baracka Obamy, který v roce 2011 rozhodl o odsunu vojáků z Iráku, což následující rok Demokratům umožnilo jít do voleb s hesly o pomalém „odcházení“ z válek… Jistě, Obama chtěl v roce 2010 „odcházet“ i z Afghánistánu, ale než se nadál, „jeho“ generálové ho donutili kývnout na slavnou „surge“ a dnes mají USA v Afghánistánu zase už nějakých 14 tisíc vojáků, přičemž i Trump se z původního „odmítače“ proměnil v současného „fandu“ tamního „konfliktu bez konce“.